Ještě pár hodin a budeme o rok starší. Jak blížící se změnu letopočtu prožíváte?

Jako každý rok – hekticky. Práce, kterou je třeba stihnout do Silvestra, a dalších povinností je spousta. Dost nestíhám.

A jak přivítáte Nový rok?

Tradičně prací. V poslední době už většinou nikam nechodím. Po levé ruce mám sice puštěnou televizi, ale čučím spíš na monitor počítače. Na to, aby byl nadcházející rok alespoň stejný, když už ne lepší než ten uplynulý, si připiju se svým otcem a sestrou, až se za nimi zastavím na sváteční oběd.

Dáte si nějaké novoroční předsevzetí?

To už jsem dávno vzdal. Ale tentokrát snad přece jenom – starat se víc o své zdraví. Letos jsem, bohužel, potkal víc doktorů než hostinských…

Připouštíte si přibývající léta?

Ne – alespoň se o to snažím. Říká se, že člověk je tak starý, jak se cítí… ale ranní pohled do zrcadla ho většinou krutě vyvede z omylu.

Ve vašem případě se zdá, že alespoň mysl zůstává mladá. Jinak byste asi nevydával humoristický časopis.

Humor není záležitost věku, a pomáhá ve všech životních situacích. A co se toho vydávání týká: Je to nevýdělečná dřina, ale snažím se to brát zodpovědně a vážně. Jakže to řekla liška malému princi? „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal…"

Kolik let už Vyškeřák a jeho magazín Oškeřáček vydáváte?

Pod mým vedením vychází osmnáct let. Zpočátku jsem vydavatelské povinnosti „papírově" převedl na kamaráda, který na to měl živnostenské oprávnění. Oficiálním vydavatelem jsem se stal v roce 1995. První číslo Oškeřáčka jsme vydali o dva roky později. Jinak ale Vyškeřák vychází už od roku 1902.

Jak jste se k této činnosti dostal?

Bývalá vydavatelka navštívila v listopadu 1992 mou první výstavu politických kreslených vtipů „Dírou v sametu", věnovanou třetímu výročí něžné revoluce. Prosincové číslo tohoto ročníku Vyškeřáka už vyšlo v mé grafické úpravě a s kupou mých kreslených vtipů. Po třech letech jsem od ní časopis odkoupil.

Dát dohromady každé číslo dá jistě mnoho práce. Kolik jich ročně vychází a s čím máte největší problém?

To si pište, že příprava dá spoustu práce. Vyškeřák vychází v polovině každého třetího měsíce – jako aprílové, dovolenkové, podzimní a silvestrovské číslo. Víc jich připravit nestačím. Z úsporných důvodů jsem musel celou „redakci" zredukovat jen na svou maličkost; mám pouze externího spolupracovníka, který časopis na počítači sází podle mého návrhu. Jeden z největších problémů mám kupodivu sám se sebou. Neumím na stroji „všemi deseti". Cokoliv jsem kdy v životě vyťukal na klávesnici, napsal jsem ukazováčkem pravé ruky. Kdyby alespoň ten den měl více hodin…!

Máte dostatek přispěvatelů, nebo musíte psát i vy?

Od začátku finanční krize před čtyřmi lety a „blbé nálady" ve společnosti, jak to výstižně nazval Václav Havel, to jde od desíti k pěti. Píšících přispěvatelů ubývá. Víte, vymyslet skutečně nový fór dá práci – a umí to jen pár lidí v republice. A ti pomalu, ale jistě humor ztrácejí nebo si odcházejí odpočinout někam na obláček. Bylo tedy nutné najít jiné zdroje, a holt občas zapojit i svou vlastní palici.

Věnujete se také kreslenému humoru?

Dřív jsem kreslil mnohem víc. Teď mi na to nezbývá moc času. Publikoval jsem v několika humoristických časopisech včetně Trnek-Brnek, také v závodních, regionálních i celostátních novinách. Spousta jich už ale zanikla nebo se přerodila v cosi jiného, podivného. To s sebou přináší doba. Takže dnes hlavně ten Vyškeřák a radostná povinnost občas někoho potěšit svým obrázkem.

Jaký humor máte nejraději? Máte nějakého oblíbeného autora?

Spíš než černému dávám přednost „suchému" anglickému humoru. Přespříliš vulgární taky moc nemusím, i když nejsem žádný suchar. Mám rád humor lidový, a hlavně laskavý a moudrý. Oblíbených autorů, domácích i zahraničních, by se našla spousta – kreslících i píšících. Rád se podívám i na filmové a seriálové komiky, to mě nabíjí. Někteří z těch nejlepších už, bohužel, nejsou mezi námi.

Který vtip vás v poslední době nejvíce rozesmál?

Jeden, který jsem slyšel po telefonu. Byl tak dobrý, že ho tady ani citovat nemůžu – i když máme Silvestra.

Tak zkuste nějaký publikovatelný.

Víte, co? Najděte si ho ve Vyškeřáku. Ten silvestrovský vyšel už před třemi týdny.

Přiznám se, že vtip obvykle zapomenu chvíli poté, co si ho poslechnu. Máte tentýž problém?

Asi jako všichni z nás, kteří nemají zrovna fenomenální paměť a musejí toho v hlavě nosit moc. Ale trpím tím, čemu se říká profesionální deformace. Vždycky se snažím mít u sebe když ne diktafon, tak alespoň tužku a papír. Člověk by měl vědět, že některé věci už se nikdy v budoucnu nebudou opakovat, a měl by na to být alespoň trochu přichystaný. Štěstí sice občas usedne i na vola, ale skutečně přeje připraveným.

Říkají o vás, že jste skvělý vypravěč. Tohle umění jste zdědil, nebo se k němu vypracoval?

Kristepane, jak jste na to přišel? Já se snažím spíš naslouchat, než vyprávět. Pravda, občas se trochu rozkecám ve svém „Slovu šéfredaktora" na druhé stránce Vyškeřáka, nebo v úvodu k povídkám. Ale že bych se postavil na pódium coby lidový vypravěč, to skutečně nehrozí. Jsou tady jiní borci, kteří v dnešní době ty vypravěče úspěšně nahrazují.

Pro Karla Čapka je humor solí země. Čím je pro vás?

Tímtéž. Národ bez humoru je mrtvý národ. Kdo se neumí zasmát a vysmát se chybám vlastním i těch druhých, zaslouží si, aby se jiní vysmívali, „vyškéřali" jemu.

Myslíte si, že Češi jsou veselý národ?

Ještě před pár lety snad bývali. Dnes už tolik důvodů k veselí nemají. Ale to platí všeobecně; podívejte se, co se děje všude ve světě.

A co Valaši? Liší se smyslem pro humor nebo postojem k životu od zbytku národa?

Určitě. Nebrečí a snaží se rvát. Valašsko je region, kde „končí obilé aj zemňáky a začíná kamení". Život tu byl vždycky těžký, tvrdý. Humor Valachům pomáhal ty životní starosti a těžkosti překonávat.

Máte nějaký recept, jak si veselou mysl uchovat uprostřed krize?

Nestrašte! V polovině toho celosvětového i celorepublikového průšvihu snad už nejsme! Držme si palce, pomáhejme si navzájem, a kruci – dělejme už konečně něco pro to, aby ta krize a blbá nálada konečně skončila! Asi to však bude chtít víc, než nějaké nevinné cinkání klíči. Co takhle další defenestrace? Při té první v roce 1419 pražští konšelé údajně dopadli na kupu odpadků, některé z nich ale rozvášněný dav ubil. To nepřeju nikomu, měkké přistání bych ale přál málokterému ze současných politiků.

Jedenadvacátého prosince měl nastat konec světa. Zahlodala ve vás alespoň malá nejistota?

Ani na chvíli. První mayský kalendář začínal rokem 3114 před naším letopočtem. Už tehdy sloužil k výpočtu dat zatmění Slunce. Od té doby jich vzniklo nepočítaně. Myslím si, že autor toho posledního si při sekání hieroglyfů do kamene řekl – „Sakra, už mě bolí ruce…" a prostě se jen na další práci vykašlal. Jestli nastane konec světa nebo přijde kolaps civilizace, nezáleží na nějakém věštci a jeho předpovědi. Záleží na nás všech – na zodpovědném chování celého lidstva k naší krásné planetě.

Na proroctví tedy nedáte. Na co věříte?

Na slušnost a solidaritu mezi lidmi, na pravdomluvnost a férové jednání. Už jste někdy půjčil nějakému kamarádovi peníze? Já ano, a dodnes je nemám zpět… a jsem i bez těch kamarádů. Ale furt jsem údajně hodný… a tím pádem holt asi blbý.

Zanedlouho snad budeme volit prezidenta. Měla by hlava státu mít smysl pro humor?

Samozřejmě! Třeba Václav Havel smysl pro humor měl. Jako jediného z těch šesti prezidentů, kteří se tady za mého života vystřídali, jsem ho měl rád, věřil mu a vážil si ho, protože dokázal svůj národ důstojně reprezentovat i ve světě a povznesl „prezidentování" na úroveň, kterou český národ zažil snad jenom za Tomáše Garrigue Masaryka. Nemusí zrovna po chodbách Hradu jezdit na koloběžce, ale měl by alespoň umět brát věci s nadhledem. Obávám se, že z té aktuální nabídky není moc koho vybírat. Takže se asi znovu přikloním k nejmenšímu zlu…

Se kterým ze současných kandidátů byste si nejraději vyprávěl vtipy?

No, za dobrý fór považuju už to, že někteří z nich na tuto funkci vůbec kandidují. Co je k tomu vede, netuším. Možná nedostatek soudnosti, touha po zviditelnění se nebo po moci, finanční důvody. Ale i tady platí, že budeme mít takového prezidenta, jakého si zasloužíme. Místo vyprávění vtipů ho raději – podle jeho chování, práce a zásluh- patřičně nakreslím.

Tak mě napadá, že by Vyškeřák mohl mít svého zpravodaje v parlamentu. O veselé historky a místy i černý humor by měl postaráno. Co vy na to?

Děkuji, nechci. Parlamentní jednání jsem kdysi sledoval v televizi – a už pouze to vás dokonale otráví. I tak mi platná legislativa, stejně jako každému vydavateli, ukládá povinnost zasílat do parlamentní knihovny takzvaný „povinný výtisk" každého čísla Vyškeřáka. Kde končí, netuším. Třeba mezi těmi poslanci koluje – ale zřejmě ne. To by se snad tvářili a chovali trochu jinak.

Chcete závěrem něco vzkázat našim čtenářům?

Především se jim chci omluvit za to, že rozhovor není tak veselý, jak možná očekávali. Jestli budeme mít v budoucnu důvod k veselosti a smíchu, záleží na nás všech. Já se vydáváním Vyškeřáka alespoň snažím, aby ten důvod měli. Takže, Valaši – nedajte sa! Nedejte se otrávit a do dalšího roku hleďte s optimismem a s úsměvem. Ten totiž dokáže divy, ba zázraky. Přeju vám hodně štěstí, pevné zdraví a plno úspěchů. Ať se vám daří tak, jak si sami přejete!

Jiří (Jura) „Vyškeřák" Krupa

• narodil se před pětapadesáti lety v Čeladné
• od narození žije v Zubří
• vystudoval chemickou průmyslovku v Ostravě a školu požární ochrany ve Frýdku-Místku
• pracoval v Tesle Rožnov jako směnový technolog, požární preventista a technik požární ochrany. Tento obor jej živí dodnes, „sponzoruje" z něj i svou vydavatelskou činnost
• záliby: hudba (bezmála třicet let působil jako diskžokej) a s ní spojená konstruktérská práce, humor téměř všech žánrů, sledování vzdělávacích a odborných pořadů v televizi
• životní kréda: „Dokážeš všechno na světě – když budeš opravdu chtít!" (Inspirováno citátem Johna Lennona – „Můžete udělat cokoli, ale nechtějte to po vůdcích a parkovacích automatech. Nečekejte, že Jimmy Carter nebo Ronald Reagan nebo John Lennon nebo Yoko Ono nebo Bob Dylan nebo Ježíš Kristus to udělají za vás. Musíte to udělat sami.") Též – „Každý den alespoň jeden dobrý skutek!" A taky to, co se marně snaží naučit svého syna: „Každý správný

Autor: Josef Beneš