I když během studia na vysoké škole měla možnost hrát za Ostravu, zůstala jako správná kapitánka věrná rodnému městu. „Nelíbil se mi kolektiv. Vztahy v něm nebyly dobré, takže bych nebyla spokojená,” vysvětluje v rozhovoru pro Deník ikona ženského družstva Vsetína. Osmatřicetiletá nahrávačka na letošní, předčasně ukončený ročník, nikdy nezapomene.

Jak moc vás mrzí, že byl závěr letošní sezony zrušený a výsledky se anulovaly?

Určitě je to škoda pro všechny sportovce, když jim sezona skončí před vrcholem. Toto si žádný sportovec nepřeje, ale s tím se nedá nic dělat. V dané situaci to bylo jediné řešení.

Jak vůbec hodnotíte poslední ročník?

Podle mě sezona proběhla podle očekávání. První půlka se nám podařila lépe, pak vlivem zranění a pracovní vytíženosti některých hráček to bylo maličko složitější. Ze začátku šlo všechno velice snadno, pak se to trošku zadrhlo a některé zápasy se nám vůbec nepovedly. Čím to bylo, to bohužel nevíme. Ke konci už jsme ale podávaly lepší výkony, držely jsme klidný střed tabulky. Škoda, že se sezona nedohrála do konce a nemohly jsme ji společně oslavit a uzavřít. Co mě nejvíc mrzí, jsou vždy velká zranění, která se nám bohužel opět nevyhnula.

Jak vnímáte současnou situaci ohledně pandemie koronaviru?

Těžká otázka …Kdybyste se mě zeptal před týdnem, hodnotím vše asi trošku jinak. Je těžké se v dané situaci zorientovat. Každý z nás čte mnoho protichůdných článků od odborníků, různé názory a je těžké se v tom všem vyznat. V tuto chvíli mi přijdou některá opatření zbytečná a spíše než koronaviru se obávám následné ekonomické krize, která nás kvůli nim nevyhnutelně čeká. Vadí mi, že se neustále šíří pouze negativní zprávy, které lidi děsí a ti pak mají zbytečný strach.

Nouzový stav vás hodně omezuje?

Nouzový stav omezuje naprosto všechny, což je jednoznačné. Jsem ale ráda, že naše firma funguje a můžeme chodit do práce. Vše je samozřejmě složitější s hlídáním dětí. Naštěstí mám hodnou kamarádku, která mi je třikrát týdně pohlídá. Protože nechceme ohrožovat naše rodiče, kteří sice strašně rádi hlídají, je vše o maličko složitější, ale při troše organizace to zatím vše jde zvládnout.

Angažujete se nějak v boji proti koronaviru?

Ne. Šít neumím a tím, že chodím normálně do práce, do toho musíme zvládnout všechnu školu s dcerou, na nic jiného mi nezbude čas. Nicméně velmi si vážím všech, kteří dokážou pomoci, ať už šitím roušek, pomocí u seniorů a podobně.

Chybí vám nyní vůbec volejbal, nebo na něj nemáte ani pomyšlení?

Volejbal mi samozřejmě chybí. Schází mi vlastní tréninky i malé holky, které trénuji. Ale nad tím je teď zbytečné přemýšlet, prostě to tak je. Pinkám si alespoň s dcerou na zahradě. (úsměv)

Udržujete se nějak v kondici?

Naštěstí bydlíme v baráčku s velkou zahradou, takže ven můžeme chodit normálně. Díky krásnému počasí již máme na zahradě vše hotovo, což je u nás poměrně nestandardní. (úsměv) Protože bydlíme hned u lesa, chodíme na různé procházky a menší túry. Doma se snažím cvičit jógu a různá cvičení z internetu, kterých je v dnešní době všude hodně, což je super. Hodně sportujeme s dcerou, což mě taky baví.

O konci kariéry tedy nepřemýšlíte?

Abych řekla pravdu, tato myšlenka mě ke konci sezony napadla, ale tak to mám asi po každé sezoně (úsměv). Ale letos byla intenzivnější než jindy. Na druhé straně v podstatě všechny holky chtějí dále pokračovat, máme perfektní kolektiv, jsme spolu rády, moc se nasmějeme, moc si pomáháme, takže byla by škoda toto všechno opustit. Takže asi ještě rok vydržím, za což asi manžel nebude nejšťastnější. (úsměv)

Úroveň druhé ligy vám vyhovuje?

Podle mého názoru je druhá liga na vysoké úrovni. První liga se na Moravě v podstatě nehraje, proto šikovná děvčata, která se nedostanou do extraligy, hrají právě naši soutěž. Hodně družstev má na hostování holky z extraligy. O tom jsme se přesvědčily letos ve Frýdku, kdy proti nám nastoupily hned čtyři holky z extraligy. Sice tyto děvčata nenastupují v nejvyšší soutěži nějak pravidelně, i tak je jejich kvalita jednoznačná.

Věříte, že příprava na novou sezonu a nový ročník začne normálně?

Jsem optimista a doufám, že jím vždy budu. Ano, doufám, že vše začne normálně a vše se vrátí co nejdříve do normálních kolejí.