„Nevíme, co se sýpkou. Nemáme pro ni přímé využití,“ přiznává starosta Karel David (Kelč 2000). Jedna z dominant města stojí v blízkosti hlavní silnice. Má oprýskanou fasádu, je bez okenních výplní a střechou do ní zatéká.

Sýpka z roku 1788 už dlouho neslouží původnímu účelu. „Před zhruba třiceti lety v ní zemědělci skladovali průmyslová hnojiva. Chemikálie vážně poškodily výdřevu v přízemí, kterou nahradily ocelové nosníky. Teď tam odkládáme nové kontejnery na odpad,“ říká David.

Památkový ústav zařadil sýpku v Kelči na seznam nejvíce ohrožených památek v naší zemi. Na Vsetínsku sem patří ještě zámky v Brankách a Loučce. „Bylo by škoda nechat sýpku napospas osudu. Stojí na nejvyšším místě historické zástavby, tvoří neodmyslitelnou součást siluety města,“ připomíná památkář valašskomeziříčské radnice Petr Zajíc.

Sýpku lze podle památkáře stále zachránit. „Zdivo je v pořádku. Pokud město opraví střechu, budova v tomto stavu vydrží další desítky let,“ tvrdí Zajíc. Odborníci vyčíslili náklady na opravu střechy na zhruba 4 miliony korun. „Požádáme o dotace, pro náš rozpočet by to byla příliš velká zátěž,“ uvědomuje si starosta.

Ani oprava střechy nevyřeší problém budoucího využití barokní sýpky. Před rokem se o ni začala zajímat obecně prospěšná společnost Minerva z Valašského Meziříčí, která pomáhá lidem v nepříznivé životní situaci a sociální nouzi.

„Chceme tam zřídit malé muzeum, informační centrum a interaktivní výstavu, která návštěvníkům přiblíží život nevidomých. Sýpka s malými okny je k tomu ideální. Jednání s městem jsou ale na začátku,“ upozornila spoluzakladatelka společnosti Minerva Zdislava Odstrčilová.

Město bude pro sýpku hledat využití jen velmi obtížně. „Máme dost jiných budov, a v lepším stavu. Tamní prostory vhodné pro spolkovou činnost a volnočasové aktivity lidé využívají možná z osmdesáti procent,“ odhaduje starosta.