Město Pokhara leží u jezera zvané Phewa a na samotném jeho břehu se nachazí i turistická část. Osobně se v této oblasti necítím příjemně, jakoby člověk ani nebyl v Nepálu, ale vycestoval někam do přímořského letoviska. Druhá část Pokhary je ovšem nepálská, zde také naštěstí sídlí naše hostitelská organizace.

Jednoho dne na vlastní kůži zažíváme stávku, která je jakoby volným dnem, lidé sedí v hloučcích pod stromy, kde si téměř všichni vychutnávají vodní meloun nakrájený a posolený černou himálajskou solí. Tuto specialitu si přeci nemůžeme nechat uniknout a objednáváme si také. Jen nás trochu udivuje, ze se tato zvláštní pochoutka servíruje na vytrhaných listech z učebnice anglického jazyka. Během stávky nenarazíte na žádné dopravní protředky a po silnicích se prochází jak lidé, tak i krávy. Zde v Pokhaře stávka naštěstí probíhá poklidně.

Jednoho deštivého odpoledne oblékáme bundy High Point, které úspěšně dešti odolávají a ani kapku vody nepropustí, a vydáváme se na vrchol kopce, kde díky své bílé barvě již z dálky září Pagoda Míru – byla vystavěna 71. v pořadí jako upomínka na těžké chvíle po skončení druhé světové války. Podobné pagody jsou stavěny po celém světě, aby lidé nikdy nezapomínali na mír. Po asi hodinovém výstupu na vrchol se mi zatajuje dech před sílou tohoto místa. Pagoda je opravdu vysoká a na každé ze 4 stran pagody jsou v podobě zlatých soch vyobrazeny důležité okamžiky v životě Buddhy. Plnými doušky si užíváme chvíle zde strávené, s výhledem na jezero rozprostírající se v údolí, obepínající město a na posvátnou, sněhem pokrytou horu Machapuchare. Slunce se začíná chýlit k západu, tak nezbývá než se vydat kamením vyskládanou cestičkou napříč džunglí až k samotnému jezeru, kde platíme převozníkovi, aby nás loďkou dopravil na druhý břeh.

Jiného odpoledne se vydáváme na výlet za horkými prameny v blízkosti řeky Setí – neboli Bílá, jelikož obsahuje vápenec, je opravdu celá bílá. Pomocí traktorů a nákladních automobilů se dostáváme až na samotné místo horkých pramenů. Toto místo se již nachází v chráněné oblasti Annapurny, což můžeme pozorovat na krásné a čisté přírodě všude kolem nás. Horké prameny spočívají asi v pěti jezírkách v opravdu těsné blízkosti řeky. Přičemž opravdu horký je jenom jeden. Neodolávám a celá se pokládám do horké vody. Je to tuze příjemný zážitek, hned vedle vás hučí dravá, studená Bílá řeka, v které se následně pro osvěžení koupu. Večer se vydáváme po krásném kamenném schodišti do vesnice Misra, kde trávíme noc u místních a ráno se kocháme výhledem na Himálaj, nyní již skutečně téměř na dosah.

V okolí Pokhary je k vidění spousta krásných míst, můžete také například navštívit místní jeskyně za městem – Mahendra jeskyni či Netopýří, kde jsme netopýry opravdu viděly. Ovšem nezbytným vybavením je svítilna, tu díky pražskému www.e-outdoor.cz máme ve svém vybavení darem. Jen východ z jeskyně byl poněkud náročný, ale pokud se umíte dobře proplazit škvírou v kamení, bude to pro vás zábavné.

Samotné město krásou až tolik neoplývá, ale jeho okolí je překrásné a určitě stojí za návštěvu!

Ludmila Heriánová