Vyzbrojeni klasickou kosou, poměřilo své schopnosti sedm mužů a také jedna žena. Po úvodním losování startovního pořadí se za veselého povzbuzování a sousedského popichování pustili sekáči do díla.
Úkol byl zdánlivě jednoduchý – v co nejkratším čase zbavit trávy zhruba dvacet metrů dlouhý a necelé dva metry široký pás louky. Porota, v jejímž čele stanul starosta Hovězí Antonín Koňařík, však přihlížela také na kvalitu pokosu. „Od třetího kritéria, tedy ustrojení jednotlivých soutěžících, jsme letos upustili,“ upozornil ještě před začátkem klání Koňařík.
V průběhu soutěže se však ukázalo, že ani kvalita pokosu do konečného pořadí účastníků nepromluví. Všichni soutěžící totiž dokázali, že své nástroje ovládají mistrovsky. „U každého jsme pokos ohodnotili stejným počtem bodů,“ prozradili porotci.
Rozhodoval tedy pouze čas a konečný výsledek ukázal na velkou vyrovnanost jednotlivých borců. Třetí příčku vybojoval časem dvě minuty a jednadvacet vteřin majitel kosené louky František Chrástecký z Hořanska. Pouze o jednu sekundu byl rychlejší druhý Vojtěch Zádilský také z Hořanska.
Oba se však museli sklonit před Františkem Koňaříkem z Hovízek, který dokázal vytyčený pás louky zbavit porostu ještě o vteřinu rychleji než druhý v pořadí. Dosáhl času dvě minuty a devatenáct vteřin. Po svém výkonu prozradil, co je pro správné sečení kosou nejdůležitější. „Za prvé je to samozřejmě dobrá a ostrá kosa. Je také důležité nesnažit se séct hrubou silou ale naopak lehce. A úplně nejdůležitější je praxe,“ svěřil se vítěz.
Sám podle svých slov o praktické zkušenosti nouzi nikdy neměl. „Měli jsme několik hektarů luk a vždy se všechny sekly pouze ručně kosou,“ vzpomněl František Koňařík.
Mezi muži se neztratila ani jediná žena Marie Hrňová, která prozradila, že klání sekáčů v Hovězí je pro ni v sobotu již druhým startem. „Ráno jsme stihla také sečení kosou v Semetíně,“ prozradila Marie Hrňová. S pásem louky si dokázala v Hovězí poradit za dvě minuty a padesát devět vteřin a umístila se v druhé polovině startovního pole.
