Na místě lidé obdivovali zručnou práci mistrů ve svém oboru. Celkem devětadvacet šikovných párů rukou tvořilo z nejprve nevzhledných kusů dřeva opravdové skvosty.

„Při tvorbě pouze dotvářím přírodu. Respektuji totiž zlomy ve dřevě,“ přiblížila jedna z umělkyň Naďa Ptáčková. Ta se v těsné blízkosti umělecké tvorby drží téměř celý svůj život. „Přímo řezbářství se věnuji zhruba dvacet pětadvacet let,“ dodala. Vhodné a zajímavé dřevěné kusy jí nosí sami lidé. I když ale nějaký takový kuriozní a neotřelý kousek sežene, hlavní práci má teprve před sebou. „Před tím, než začnu tvořit, už musím mít rozmyšlené, co to bude. Na některé kousky dřeva se dívám někdy i měsíc, než se dám do práce,“ upřesnila Ptáčková.

Davy lidí proudily do areálu téměř nepřetržitě již od čtvrtečního zahájení. Páteční slunečné počasí pak přilákalo další.

„Kromě odpoledního deště ve čtvrtek nám počasí zatím přeje,“ zhodnotila Zdenka Mouleová z Informačního centra Velké Karlovice.

Kdo zatím areál Karlovského muzea nenavštívil, může využít ještě soboty a neděle. „V každém případě bych pozvala na sobotní vystoupení cimbálové muziky Soláň nebo Javořina. Za zhlédnutí jistě stojí i Trombitáši bratia Štefánikovci, kteří u Karlovského muzea vystoupí poprvé,“ podotkla Mouleová.

Zpestřením bude dozajista sobotní odpoledne, kdy si pořadatelé nachystali opravdovou lahůdku – vystoupení slovenské Horany. Ta ve své tvorbě vychází z folkloru, ale ve tvořivé rovině. „Jedná se o hudbu spjatou se zemí, pramenící z práce, která zároveň spojuje i potřebu vyjádřit se,“ nastínila Veronika Horana Kicková.

Při svých vystoupeních využívá hru na korýtkové housle doprovázenou kytarou, jež představuje moderní písničkářský prvek. „Společně s mým synem si střídáme sólo a doprovodné úlohy. Posluchačům nabízíme písně inspirované životem,“ vysvětlila hudebnice. Texty se zaobírají člověkem, který odešel hledat své kořeny a okolí se za tu dobu posunulo někam jinam.