Přednášíte na kurzech pro policejní školu, příležitostně na bezpečnostních seminářích s cílem naučit předvídat rizika v souvislosti s davem. Jak jste se vlastně dostal ke specializaci na tuto problematiku?

U Policie České republiky jsem pracoval u speciální pořádkové jednotky a její hlavní náplní byla účast na opatřeních, ke kterým dochází při shromážděních většího množství lidí a hrozí riziko incidentu nebo konfliktu. Pro příklad uvedu CzechTech, vlny extremistických demonstrací v jižních Čechách anebo finálové zápasy extraligy.

V davu se lidé snadněji nechají strhnout k čemuko-li. Určité procesy se s člověkem, který je v davu, dějí obecně. Někteří spontánně udělají to, čeho by běžně nebyli schopni. Jiní umějí davem manipulovat tak, že ho strhnou a situace pak zneužijí.

Jsme na Valašsku, v Rožnově pod Radhoštěm. Je tohle pro nás problematika tak vzdálená, že se nás nedotkne, nebo i tady se mohou vyskytnout problémy, třeba v menším měřítku, ale přece?

Obecně se dá říci, že riziko je přímo úměrné hustotě obyvatel. Čím menší prostor pro sebe člověk má, tím více se nechává strhnout k davu. Roli hrají také předpoklady, které jsou dané náladou v dané společnosti. Důvodů, které naženou člověka na masovou událost, je více. Nejde jen o to, co se děje v davu na místě, ale člověk přichází také s určitou náladou a ta se do dění může promítnout. Když vezmu například skupiny agresivních fanoušků, kteří už přicházejí na zápas naladění tak, že se jdou poprat a nenávidí rivaly z jiných klubů, je riziko velmi vysoké.

Když se vrátím k riziku na Valašsku, na které jste se ptala, tady není zažitá kultura, že by se někdo chtěl účastnit nějakých rvaček, a není tu rivalita ani mezi městy nebo fanouškovskými kluby. Předpoklad, že se něco stane, je daleko menší a už vůbec ne na koncertu nebo jakékoli společenské akci.

Když to vezmu s nadsázkou, nemrzí vás, že vlastně takto na malém městě své znalosti nevyužijete?

Aleš Pilař
Narozen: 1974, Valašské Meziříčí
Studoval: vojenské gymnázium, policejní škola, fakulta tělesné výchovy a sportu v Olomouci
Profese: poručík Policie České republiky, ředitel Městské policie Rožnov
p. R.
Koníčky: střelba, paragliding, bojové sporty, sebeobrana, cestování

To se nedá říci. I nadále spolupracuji s policií, chodím přednášet na policejní školu. Spousta načerpaných zkušeností mi pomáhá i tady při organizaci masových akcí. Nemusí hrozit nebezpečí, ale i samotný pohyb spousty lidí může způsobit problémy organizační nebo dopravní. A tak se snažím aplikovat znalosti do našich poměrů. Při spolupráci s organizátory akcí se pak problémové situace zvládají lépe.

Dnes se hodně diskutuje o otázce bezpečnosti obyvatel. Určitě se budou podle regionů lišit i rizika…

Údajně jsme snad šestá nejbezpečnější země na světě. Samozřejmě v regionech, kde je horší sociální situace, vyšší nezaměstnanost, vyšší koncentrace obyvatel, je kriminalita vyšší. Zlínský kraj ale vychází ve srovnání s ostatními velmi dobře.

S tím souvisí otázka terorismu, který dnes řeší celý svět. Myslíte si, že když my tady v Rožnově pod Radhoštěm debatujeme o radikálním islámu nebo hrozbě teroristického útoku, že je to spíš úsměvné, nebo bychom měli i u nás věnovat těmto věcem pozornost?

Na místě je zdravá ostražitost, ale ne paranoia. Lidé by neměli nabýt dojmu, že na každém rohu čeká nějaký vyšinutý jedinec, který se odhodlává k teroristickému útoku. Samozřejmě nelze situaci podceňovat, a pokud člověk dojde k závěru, že se skutečně kolem něj může něco nebezpečného chystat, tak tím, že věc oznámí bezpečnostním složkám a informaci předá, nic nezkazí. Neměli bychom žít v paralyzující hrůze, ale ani bych stav nepodceňoval. Dávat si pozor, co se děje kolem. Díky obrovské dostupnosti a propojenosti informací a možnosti kontaktovat se přes internet v podstatě s podobně smýšlejícími lidmi a zapojit se do informační sítě si pak skupiny na diskusních fórech vyměňují názory, které například mohou utvrzovat v radikálním způsobu řešení nějakého problému. Možnost je teď tak široká a těžce kontrolovatelná, že takový člověk se může objevit kdekoliv. Je to tím, že jeho názorový svět je propojený s podobně smýšlejícími lidmi a pak je lhostejné, ve které části světa se člověk nachází. Opět ale platí, že čím je země méně stabilizovaná v oblasti bezpečnosti, tím je větší pravděpodobnost, že se něco stane.

Když vezmeme aktuální teroristické útoky. Nejprve šílený teroristický útok a desítky mrtvých ve francouzské Nice, pak napadl radikální muslim sekerou a nožem cestující vlakem v Bavorsku. I když se k útoku v Nice přihlásil Islámský stát, přesto je možné, že atentáty spáchali lidé, kteří se v podstatě šílenými myšlenkami teroristické organizace nechali strhnout. Lze tohle chápat jako projev davového chování?

Teoreticky ano, i když klasická kritéria davové nákazy jsou jiná. A to být na jednom místě ve stejný čas se skupinou jedinců se stejným záměrem. Ovšem v dnešním informačně prosyceném světě se dá říci, že lidé vytvářejí jakési virtuální davy a nechávají se strhnout. Princip nápodoby je ve společnosti zcela zjevný a nemusí se to ani týkat skutků, o kterých mluvíme. Když se objeví něco nového, zaplaví se internetový svět, lidé informace rychle nasdílejí. Na těchto principech fungují marketinkové politiky firem. Bohužel stejné principy fungují i v odvráceném světě. Pokud někdo udělá něco zlého a podaří se mu to nasdílet na internet, je pravděpodobné, že ho někdo napodobí. Tomu lze velmi těžce zabránit. I Charles Manson má své fanoušky, byť je to brutální vrah a zločinec, protože je možné se dostávat k informacím a o nich diskutovat. Samozřejmě nechci, aby tato slova vyzněla, že informační svět je špatný a může za všechno zlo.

Přesto debata o omezení projevů xenofogie, rasové nesnášenlivosti a podobně se vede už dlouho. Vy byste podpořil blokování některých stránek na webu či sociálních sítích ve větší míře?

To je křehká tematika. Nikdo nedokáže relevantně stanovit, kde je hranice omezení svobody nezbytně nutné pro zajištění bezpečnosti a kde už je to omezení svobody základních lidských práv. To, co bude na internetu ve finále viset, bude nakonec záležet na provázanosti veškerých providerů serverů, kteří buď na veřejnou plochu nechají obsah umístit, nebo ne, samozřejmě v souladu s legislativou v dané zemi. Pro příklad, naši extremisté umísťují své závadné obsahy na americké servery nebo servery z jiných zemí a pak je dost komplikované donutit providera, aby obsah blokoval, protože pravidla jsou nastavená jinak. Užívat hákový kříž v Americe není problém, doslova můžete mít vlajku na zdi s hákovým křížem, a pokud někdo tuto symboliku užije, patří to ke svobodě, která je daná ústavou. V České republice už se posuzují souvislosti, za kterých byl znak užívaný, a v Německu jsou kritéria ještě přísnější. A teď, jak nastavíte parametr, co je zlý a závadový obsah? A jak nastavit povinnosti tomu, kdo by ho měl odstraňovat?

TÁŇA MARKOVÁ