Začátky mapování zdejší rybí fauny se neodmyslitelně pojí se jménem Jaroslava Očenáška. Byl znám velikou vytrvalostí při sběru a záchraně fosilních nálezů. Díky té se dochovalo množství materiálu, který ve své době strhl pozornost odborníků. Dvě ukázky fosilních ryb nalezené v Kelči byly dokonce věnovány do sbírek Muséum National d'Histoire Naturelle v Paříži.

V okolí uvedených lokalit vystupuje ostrůvkovitě tzv. menilitové souvrství, pojmenované po části Paříže - Ménilmontant, kde v třetihorách panovaly ideální podmínky pro uchovávání mořských ryb. Pokud se tedy rozhodnete, že si na procházku po polích v okolí Kelče vezmete kladívko (a také něco na zabalení a popsání případných nálezů), všímejte si světle hnědých až béžových kamenů. Nejlépe velmi jemnozrnných hornin – slínovců až jílovců, které se dobře rozpadají.

Nálezy fosílií nejsou nijak ojedinělé, ale přece jen si hledání žádá trochu trpělivosti. Pokud je v hornině zkamenělina schovaná, po úderu kladívkem se obvykle rozpadne v místě fosílie a vám se nález představí v celé své kráse. Nalézt můžete rybí šupiny, kosti, zuby či žraločí obratle. Když bude stát štěstí na vaší straně, lze dokonce objevit zkamenělinu celé ryby, třeba i se světelnými orgány. Nálezy hmyzu pak lze zařadit mezi raritní nálezy, tak jako nový druh vážky, který byl z Kelče nedávno popsán, či dříve nalezený fosilní šváb. Ten se bohužel po okupaci ztratil a dnes už existuje pouze fotografie nálezu.

Autor: Kateřina Janíčková, geolog Muzea regionu Valašsko, p.o.