Až na malé výjimky jako byli Setleři, Westmeni a několik dalších skupin se v této době definitivně rozpadla většina starých trampských souborů.

„V důsledku omezených možností žila trampská píseň v polovině padesátých let především v ústraní předválečných osad, kde se pěstovala trampská zpěvní kultura v podání původních interpretů,“ přiblížila Radka Březinová, která napsala o trampingu diplomovou práci.

Vznikaly zde sice další nové písně, byly však převážně psány v tradičním duchu. Je možno konstatovat, že klasická trampská píseň již nepřinášela nové prvky a dále se nevyvíjela.

Trampská píseň pozbyla sentimentu

Mezi pionýry obrozeného trampingu druhé poloviny padesátých let patřili také mladí písničkáři, jejichž tvorba přinášela nové formy trampské písně, chtějící se přiblížit životním pocitům a požadavkům svých vrstevníků.

„Jejich píseň byla oproštěna od sentimentu tak typického pro předválečnou generaci autorů. Byla reakcí mládí na poměry v naší společnosti padesátých let,“ vysvětlila Březinová alias Fčela.

Její autoři promlouvali ve svých písničkách o problematice doby.

Znamenalo to ukončení jedné kapitoly ve vývoji trampské písně a zároveň začátek kapitoly následující.

Na přelomu padesátých a šedesátých let došlo k určitému uvolnění celospolečenské situace. Otevřel se tak prostor pro to, aby v souvislosti s obrozením trampingu mohla ve větším měřítku také znít trampská píseň.

V tomto období je již patrné určité žánrové tříštění v jejím dalším vývoji.

Od táborových ohňů zněly spirituály

Od ustálené podoby klasické trampské písně přechází tvorba v dalších letech k mnohotvárnosti. Vedle tradiční tvorby se v té době těšily všeobecné oblibě trampského národa, podobně jako v počátcích našeho trampingu, ve velké míře přejaté skladby.

„U táborových ohňů se znovu ozývaly spirituály a americké lidové písně známé často z rozhlasu či televize v podání oblíbených zpěváků,“ vylíčila Fčela.

Mnohé z těchto písniček se mezi trampskou veřejností staly natolik oblíbenými, že je postupem let přijala zcela za své. Potvrdil se tak fakt, že trampská zpěvní kultura je otevřena vnějším vlivům. Na základě vzrůstající poptávky po této hudbě začaly vznikat také původní české písničky psané v tomto stylu.

Spolu s přejatými melodiemi tvořily tyto skladby repertoár našich prvních westernových skupin vznikajících v polovině šedesátých let.

Vedle těchto velmi rozšířených písniček si stále větší popularitu získávala tzv. moderní trampská píseň, která v plné míře pronikla do vědomí trampského národa i široké veřejnosti po roce 1967, kdy byl iniciativou trampských nadšenců uspořádán první ročník písňového festivalu Porta.

„Dá se říci, že tento festival spolu s obdobnými podniky vznikajícími v následujících letech, měl rozhodující vliv na směr, kterým se tato hudba u nás v dalších letech vydala,“ popsala Březinová.

Tyto akce propagovaly především progresivní proud ve vývoji trampské písně reprezentovaný zejména Kapitánem Kidem, bratry Wabim a Mikim Ryvolovými, Mírou Navarou a jinými. „Společně dali vzniknout celé řadě dnes už legendárních písniček, které se staly symbolem vyznání nastupující trampské generace,“ doplnila Fčela. Písňové festivaly rozšířily žánrový záběr trampské hudby také o oblasti country, westernu a folku.