Obě byly v době normalizace v sedmdesátém roce zrušeny. „Ještě po zastavení Trampa vycházel ve Valašském Meziříčí trampský občasník Bříza vydávaný trampskou osadou Windy camp společně s tehdy již likvidovaným Svazem klubů mládeže. I jeho vydávání muselo být zastaveno,“ líčí valašskomeziříčský tramp Milan Orálek.

Potlachy byly zakázány

25. února 1969 se na protest proti okupaci sovětskými vojsky upálil v Praze Jan Zajíc z Vítkova – Míša z T. O. Sirot. V průběhu následujících let pak byly rozháněny nejen akce k jeho uctění, ale i běžná trampská setkání a potlachy, a jejich účastníci a hlavně organizátoři byli kriminalizováni.

Po listopadu 1989 dochází opět k jakési legalizaci trampingu a k jeho novému rozmachu. Se změnou politických a ekonomických poměrů i sociologických vazeb ale následně dochází k útlumu hnutí.

„Je to zcela logický vývoj. Může se teď nejen jezdit na vandr, ale v rámci demokracie – všechno,“ říká Orálek. I cestovat po celém světě a vybavit se třeba kvalitním goretexovým oblečením a obutím, které z velké části střídá vyřazenou vojenskou výstroj.
Kovbojské klobouky a kárované košile zůstávají oděvem skalních trampů, zpravidla starších nositelů tradic na trampských chatách.
Zmizely US torny, maskované celty i závěsné sítě a vystřídalo je nové, praktičtější a kvalitnější vybavení.

Začali podnikat, už neměli čas

„Podnikáním, demokracií a otevřením světa značně ubylo volného času, popisuje Orálek s trampskou přezdívkou Cody. Elektronická doba zkrátila vzdálenosti a motorizace zase čas.

„Díky mobilním telefonům a počítačům nemusí postávat spojky na nádražích a není třeba čekat na pátek, abychom si mohli něco říct.
A nikdo už nejde na pole vyhrabat brambory, aby si je pak pod skalou v kotlíku vařil s kopřivami,“ vypráví Cody.

Věkový průměr trampů se zvyšuje a mladé nacházíme většinou jen tam, kde jsou od dětství vedeni tradicí.

Taky se nám vytratil ten motivační vzdor proti autoritám, konvencím i režimu.

A tak se trampské hnutí, které bylo a je jakýmsi unikátním československým folklorem, stává pomalu vzpomínkovou legendou od táboráků. Potřeba mít se na koho spolehnout a mít skutečné kamarády ale zůstane.