Všechny předchozí díly historie trampingu na Valašsku naleznete pro rozkliknutí ZDE

V osadním kempu nebylo místa pro předsudky a přetvářku. Křehké hodnoty rovnosti, kamarádství, svobody a romantiky chránili trampové před paďoury vlastním jazykem, zákony, zvyky a slavnostmi.

„Významným kladným prvkem, který se mezi trampy zvýrazňuje, je kamarádství. Titul kamarád se používá běžně při psaní zvadel, PF a vůbec při písemném styku,“ říká tramp Milan Orálek a dodává: „Kamarádství je celoživotním krédem trampingu, ze kterého vyplývají jistoty, že na dobrého kamaráda se člověk může stoprocentně spolehnout za každé situace,“ vysvětluje Orálek s tím, že trampi si mezi sebou tykají.

Mezi další důležitý znak trampingu neodmyslitelně patří specifické pozdravy, které jsou pro jeho nositele charakteristické. Tradičním je od samého počátku hnutí pozdravení: Ahoj!, doplněné při bezprostředním kontaktu podáním ruky se zalomením palce. „Přesněji se jedná o pozdrav podáním pravé ruky v první fázi a zalomením palce ve druhé fázi, které symbolizuje přátelství a sílu. Samozřejmostí je i současný pohled do očí zdravenému,“ popisuje trampka Radka Březinová.

Trampská výbava není pevně dána. V počátcích trampingu vládla indiánská, kanadská a hlavně kovbojská móda po vzoru filmových hrdinů z Červeného esa a dalších filmů.

Český kovboj se většinou musel spokojit se širokými manšestrovými kalhotami, kostkovou flanelovou košili a stetsonem, tedy upraveným civilním nebo skautským kloboukem.

„V kovbojské výstroji nesměl chybět bitý pás a kuchyňský nůž v třásněmi zdobené pochvě. Někteří trampové získali originální části výzbroje z občasných prodejů armádních přebytků,“ přibližuje Březinová. V celém válečném období zůstaly nejžádanější zimní obuví kanadky, tedy vysoké kožené šněrovací boty. Koncem dvacátých let přišly do módy praktičtější pumpky a khaki košile, měkké kloboučky a čepičky. Kanadky trampové v létě vyměnili za kecky.

Na přelomu dvacátých a třicátých let už nebyla nouze o originální vybavení, které dodávaly specializované firmy. „Běžně se daly koupit nože, sekyrky a sehnat se dal i kolt s pouzdrem, někdy i schopný střelby,“ líčí Březinová, kterou trampové znají pod přezdívkou Fčela.

Po válce získávali trampové oblečení a vybavení na výpravy nákupem nepotřebného vojenského vybavení, částí amerických a italských uniforem, celt i toren. Tato móda se s malými odchylkami, zejména směrem k vojenskému stylu, prakticky udržela dodnes.
V poslední době je ale možno na trampech vidět kombinace všech možných svršků.