Osady leží blízko měst i daleko v lese

Tramping se rozvíjel v oblastech, které jsou k toulkám přírodou a sdružování vhodné. V lesích, romantických skalách, a trampských osadách, které leží kolem řek a potoků. Důležitou podmínkou je snadná dostupnost místa vlakem.

„Poněkud zjednodušeně lze trampské oblasti ještě rozdělit na dva typy,“ vysvětlila Radka Březinová, která v době studií na fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci napsala o trampingu diplomovou práci.

Jednak na rozsáhlé osady, které se nacházejí v blízkosti velkých center, jako je například Praha nebo Brno. „Do těchto oblastí vyjíždějí stovky a možná i tisíce trampů každý víkend, po celý rok, zvláště pak v letním období,“ vysvětlila Březinová s trampskou přezdívkou Fčela.

Druhým typem jsou pak místa spíše vzdálenější, odlehlejší, ale o to atraktivnější, kam trampi zajíždějí jen občas, zpravidla na takzvaný velký vandr, pořádaný trampskou osadou obvykle jednou za rok, anebo na sraz několika osad, takzvaný velký potlach.

Milují kolektiv, jsou však i samotáři

Tramping se většinou pěstuje v kolektivu, který představuje osadu, a nebo má ryze individuální podobu, tramp se označoval viditelně nošenou nášivkou s iniciály T.S, což znamená tramp–samotář.

„Termín trampská osada je nutné chápat jako označení kolektivu trampů, tak i jako místo, kam tento kolektiv pravidelně jezdí a kde obvykle táboří,“ vysvětlila Fčela. Je to i místo, které si případně označuje svými totemy a nebo kde si zřizuje přístřešek či chatu. Trampská osada má většinou svoji vlajku, šerifa, domovenky, totem a podobně.

Trampové samotáři jsou početně slabší skupinou, věnují se převážně putování přírodou ve všech ročních obdobích, spávají v jednotlivě postavených stanech, nebo pod širákem.

Vztah těchto trampů k přírodě a kulturním hodnotám venkova je upřímný, chtějí vidět a poznat. Vystupováním i způsobem života se snaží přiblížit romantickému životu trampů z počátku dvacátých let. Jsou to lidé, kteří nemilují hromadné akce, jimž právě chybí dobrodružnost a samostatné rozhodování.

„Výraz samotář však nesmíme chápat v pravém slova smyslu. Existují sice i výluční samotáři, ale těch je opravdu málo. Spíše se tito trampové sdružují v páru a nebo vytvářejí malé skupinky,“ poznamenala Březinová.

Trampské hnutí si během svého vývoje vytvořilo řadu atributů, sloužících nejen praktické potřebě svých nositelů, ale i jejich zábavě a naplnění potřeby relaxace.

Základní nezbytnosti jako stan, spací pytel, nůž, sekera, pomůcky k vaření, vhodný oděv a hudební nástroj postupně dosáhly specifické podoby, charakteristické právě pro trampy, ale současně byly doplňovány dalšími typickými atributy. Svérázné symboly, zvyklosti a ceremoniály, vytvářené trampskými osadami pro odlišení se i zábavu, jsou přijímané dobrovolně a ochotně užívané všemi členy osady.

Každý musí mít svou přezdívku

„Výrazně tak přispívají k vzájemnému sblížení, protože vytváření družné atmosféry na potlaších i při jiných setkáních právě za přispění těchto atributů, poutá zúčastněné navzájem a vábí je k pravidelné návštěvě jejich oblíbeného místa trampování,“ popsala Březinová.

K dalším znakům trampingu patří například různé funkce a přezdívky, specifické mluvní zvláštnosti, které vytvářejí svérázný trampský slang, všemožné symboly a insignie, hymny, ceremoniály, jména osad, literární a výtvarné tvorby.