Počasí na turistický výšlap to tedy není. Těžká vlhká mlha leží na zemi, viditelnost jen pár metrů a studený vítr zalézá doslova až pod kůži. Neděli téměř v polovině května bych si představoval jinak.

Nicméně je čas vyrazit. Připojuji se ke skupince, která dorazila z Huslenek. Na tradiční každoroční setkání Čechů a Slováků u památníku Tři kříže na Ztracenci, které je dnes i můj cíl, chodívají každý rok. „Já už asi třiadvacet let. Chodili jsme i s malými dětmi. Vždycky to ušly," dozvídám se na začátku trasy od Jaroslava Pechála z Huslenek.

Cesta není dlouhá, jen nějaké čtyři kilometry po vrstevnici. Pietní akt k 68. výročí ukončení bojů druhé světové války, který je hlavním bodem nedělního programu, bez problémů stihneme. „Snad nám letos zahrají i naši hymnu. Vloni zněla jen slovenská," vzpomíná s úsměvem na poněkud trapný moment minulého setkání Jaroslav Pechál.

Míjíme vojenský nákladní automobil. Slovenští vojáci vezou k památníku potřebné vybavení. „Až nahoru nepojedeme. Před dvěma lety jsme tu zapadli," odpovídají na otázky, proč odstavují auto v půli cesty.

V Gežovském sedle asi dva kilometry od cíle opouští poprvé batohy turistů láhve se slivovicí. Přinést na ochutnání, co má kdo doma, k tradičnímu shromáždění patří. Není to totiž jenom pieta, ale také setkání přátel z obou stran hranice.

Po dalších dvou kilometrech chůze se z mlhy vynoří tři kamenné kříže památník na Ztracenci. Poblíž vesele praská oheň, pečou se špekáčky, Češi a Slováci se družně vítají. A jsou pohostinní. Postupně ochutnávám hruškový frgál, výbornou klobásku a slovenský sýr.

V jedenáct hodin začíná oficiální část setkání pietní akt a vzpomínka na oběti války. Vojáci a lidé z okolních obcí pokládají věnce k památníku a zesnulým vzdávají čest. Hymny letos zazněly obě. Bohužel jen slovům řečníků není příliš rozumět. Ostrý vítr jim je rve přímo od úst.

Je nejvyšší čas vrátit se k autu, i když v družném hovoru by se dobře setrvávalo. Kdosi vytahuje harmoniku a lidé se dávají do zpěvu. Společně, československy…