Mezi tím už začínají hlavní branou kostela vycházet ministranti, za nimi jdou stylově oblečení chlapíci s korouhvemi a cérečky v krojích se soškou patronky Valachů svaté Anny. Dále za nimi už jsou v krojích připraveny tetičky, strýci, mamky a otcové s dětmi a chlapi s dechovky s nezbytným „předříkávačem".

Pan farář ještě pronáší modlitbu a průvod vyráží. „Tisíckrát pozdravujeme tebe!" zazní hlas do amplionu a dechovka spouští známou mariánskou píseň. Lidé v průvodu zpívají. Rožnované, kteří si do procesí netroufají alespoň postávají kolem a mávají na známé tváře. Turisté cvakají spuštěmi fotoaparátů a občas je vidět i dojatou tetičku, jak si kapesníčkem utírá slzičky nad tou nádherou.

Mezitím už v nedalekém Dřevěném městečku příchozí žijí tradičním pouťovým veselím. Děti si kupují štěstíčka od paní v dobovém kostýmu, nedaleko dřevěného kostelíka zní flašinet Henrika Noubela a moderátorka upozorňuje, co se bude dít. Z dálky už je slyšet mariánskou píseň a průvod vstupuje do areálu skanzenu. Vítá je tradiční střelba z hnoždířů a zvony kostela.

Lidé tvoří špalír a čekají co se bude dít dále. „Moja je v průvodě. Každoročně na ni v muzeu čekám. Jsme oba folkloristi. Je to pro nás kus historie, která se oživuje a to je dobře," říká pětačtyřicetiletý Miroslav Kutěj a jedním dechem dodává. „Hlavně že neprší, to by byla škoda."

Z tváří všech přítomných jde vidět, že si účasti na tradiční anenské pouti považují. „Pro město je to úžasná událost. A nejenom pro věřící Rožnovany," říká další návštěvník Tomáš Gross. V tento den podle něj spousta obyvatel města otevírá staré tuhlice a skříně, kde mají uchovány kroje po svých předcích a oblékají se do nich. „Je to unikátní. Lidé o pouti navazují na starodávnou tradici. V krojích je vidět i mladé," vysvětluje.

V celém areálu městečka dnes panuje zvláštní slavnostní atmosféra. Lidé posedávají u tardičních valašských dobrot, nakupují perníčky i něco ostřejšího. Domů se jim dnes hned tak chtít nebude.