Moc se mu také zamlouvalo, že si některé kopce sám vyšlapal a zkusil si tak alespoň z části, jaká muka nejlepší cyklisté světa zažívají. Tehdy říkal, že dostat se podobným způsobem na ten NEJ závod – Tour de France – by bylo skvělé.
A smál se, že je Francie daleko na cestování a že to asi určitě nevyjde. Jenže ono to vyšlo. Nedávno se Jan Talaš vypravil na nejslavnější cyklistický závod planety – na 101. ročník Tour de France.
„Naskytla se mi možnost na poslední chvíli se přidat k výpravě, která jela na deset dní na Tour de France. Nemohl jsem odolat a vyrazil jsem s nimi. A bylo to skvělé rozhodnutí a jsem za to moc rád," pousmál se Jan Talaš.
A během desetidenního zájezdu stihl 67letý Jan Talaš nejen sledovat ty nejlepší borce přímo v akci na nejtěžších kopcích Alp i Pyrenejí, ale sám si také nejeden legendární kopec ve svých 67 letech vyšlápl.
Náramně se pobavil, užil si atmosféry závodu, kterým žije každý července nejen celá Francie a přivezl si spoustu nezapomenutelných zážitků a především potvrzení toho, co se říká – Tour je jenom jedna!
Tady máte Alpe d´ Huez: v osm se vraťte k autu
Velké francouzské dobrodružství začalo pro skupinku českých fanoušků a zároveň cyklistů ve čtvrtek 17. července, kdy přijely dvě auta s koly na střeše pod jeden z nejlegendárnějších kopců historie Tour de France – Alpe d´Huez.
„Ve tři hodiny odpoledne nás auto vyhodilo pod kopcem a jak jsem hned zjistil – byl to Alpe d' Huez. Řekli nám, že se potkáme zase u auta kolem osmé večer a že si máme trochu zajezdit. Teď už se tomu trošku směju, ale v ten moment jsme stáli pod skoro patnáctikilometrovým kopcem, bylo horko a do večera tak daleko," usmívá se s odstupem času Jan Talaš prvnímu seznámení s francouzskými kopci. Když už byl takto „hozen do vody", tak si řekl, že si v té vodě „zaplave" a že se postaví legendě názvem Alpe d´Huez.
„Trošku jsem se protáhl po dlouhé, asi 17hodinové cestě a dal jsem se do zdolávání kopce. I když jsem si jel svým tempem a po cestě jsem se kochal krásnými výhledy, byla to makačka. Bylo hodně horko a na kopec bylo pořád tak daleko," pousmál se Jan Talaš, který už se nemohl dočkat auta a hotelového pokoje.
I v dalších dnes jej totiž čekal neskutečně nabitý program, který se bezprostředně týkal 101. ročníku Tour de France.
Peloton Tour de France čekal těžký kopcovitý program v Alpách. A u toho samozřejmě nemohla skupinka s Janem Talašem chybět.
„Na finální kopec páteční (18. července) etapy do Chamrousse (1730 metrů nad mořem) nás pořadatelé nepustili, museli jsme zůstat pod vrcholem, ale i tak jsme z průjezdu pelotonu viděli hodně a byli jsme moc spokojení," pochvaloval si Jan Talaš etapu, ve které český cyklista Leopold König vybojoval skvělé třetí místo za vítězem etapy Nibalim a druhým Polákem Majkou.
Další skvělé zážitky přišly o den později. Také sobotní (19. července) etapa končila na kopci – tentokrát to byl Risoul (1855 m.n.m.), a to byla další obrovská výzva pro Jana Talaše.
„I tentokrát byl program dán podobně jasně, jako den před tím: dostatečně s předstihem si vyjet kopec Risoul a pak tam sledovat dojezd etapy. Přesně tak jsem to udělal a byla to paráda. Na Risoul jsme dojeli už někdy kolem oběda, pak jsme se tam trochu porozhlédli, pokecali s fanoušky a počkali jsme si na příjezd pelotonu. Opět to byl super zážitek, těžko se to popisuje, musí se to zažít, prostě paráda."
Přesun do Pyrenejí: Lourdes je úžasné město
Po víkendových zážitcích v kopcích Alp, kdy byla skupinka českých cyklofanoušků ubytována povětšinou v Grenoblu, přišel na řadu přesun na další část Tour de France – do Pyrenejí.
„Konkrétně jsme se z Alp přesunuli asi pětisetkilometrovým přejezdem auty do městečka Lourdes," popsal vsetínský sportovec další cestu desetidenního francouzského dobrodružství. Ve známém lázeňském letovisku strávila výprava druhou polovinu zájezdu – celkem pět nocí.
„Lourdes bylo skutečně krásné místo. My jsme navíc bydleli přímo v centru města, až jsem se divil, že můžeme být takto v centru dění, fakt super," pochvaloval si Jan Talaš.
Z Lourdes pak vyrážela výprava na další výjezdy do hor – tentokráte do Pyrenejí, kam zamířil peloton Tour de France. A tak Jan Talaš byl osobně u všech důležitých momentů v těžkých a vysoko položených kopcích Pyrenejí, ve kterých mimo jiné potvrdil svou dominanci pozdější vítěz Ital Nibali, ale také se tam skvěle předvedl český borec Leopold König.
„Měsíční krajina", „Větrná hora", „Hora Zabiják": to je Mont Ventoux
Ještě než přišly na řadu pyrenejské kopce, kterými projížděla Tour, měl Jan Talaš tu čest potkat se z očí do očí s legendou všech legend – kopcem Mont Ventoux (1912 m.n.m.). Tento pyrenejský velikán, na kterém ve 101 leté historii i umírali závodníci, sice letos v itineráři Tour de France nebyl, ale pořadatelé zájezdu nechtěli svým klientům tuto legendu odepřít, a tak se auty sjelo i k úpatí Mont Ventoux. Na „Větrnou horu" nebo „Měsíční krajinu", jak bývá často Mont Ventoux označován, se však Jan Talaš nevydal.
„Moc se nám ten den nezdálo počasí, navíc třeba já jsem byl unaven z předchozích dlouhých a těžkých výjezdů na alpské kopce, tak jsem se nahoru nevydal. A udělal jsem dobře," popisuje poměrně dramatické okamžiky, které teprve měly nastat.
„Několik lidí z naší výpravy, včetně holek, se vydalo nahoru na Mont Ventoux. Asi si správně říkali, že když už jsme tady byli, tak si chtěli to 21 kilometrové monstrum vyjet. Nahoru sice všichni dojeli, jenže se prudce změnilo počasí. Přestože byl konec července, začalo dokonce sněžit, byla mlha a oni nemohli sjet dolů.
No nakonec jsme pro ně museli nahoru vyjet, bylo to hodně divoké. Na druhou stranu je asi chápu, že když už jsme tady byli, tak si chtěli Ventoux vyjet," vrátil se Jan Talaš k dramatickým momentům, které výpravu potkaly na Větrné hoře ve výškách skoro dva tisíce metrů nad mořem.
Port de Bales: setkání s rodiči Lea Königa
Po divočině na Mont Ventoux už zase přišel tradiční program, který spočíval ve sledování těžkých horských etap, které si mohli účastníci zájezdu dle libosti sami vyzkoušet vyšlapat. A toho také Jan Talaš využíval.
V Pyrenejích se tak třeba v den úterní etapy (22. července) odhodlal zdolat další známý kopec Port de Bales (1755 m.n.m.), kterým se pak o několik hodin později prohnal i peloton Tour de France neboli Staré dámy. A na vrcholu dvanáctikilometrového stoupání na Port de Bales se Janu Talašovi poštěstilo jedno zajímaví setkání. Vsetínský sportovec se tam totiž potkal s rodiči Leopolda Königa, který se stal při své první účasti na nejslavnějším cyklistickém závodě planety obrovskou zářící kometou.
„Vyjeli jsme na kopec, trochu jsme se tam porozhlédli a zahlídli jsme tam i nějaké české vlajky. Tak jsme se dali s lidmi u té vlajky do řeči a zjistili jsme, že to byli rodiče Leopolda Königa. Oba si také Port de Bales vyšlapali a podobně jako my kopírovali několik dní trasu slavného závodu, který jel jejich syn," popsal Jan Talaš setkání s rodiči českého borce, který nakonec ve své první Tour de France skončil na fantastickém konečném sedmém místě.
Jak bylo na kopci Port de Bales veselo, o to horší byl sjezd dolů.
„Když pořadatelé pustili dolů všechny fanoušky, zjistil jsem mezi mnohými i já, že je to pořádně složitý a nebezpečný sjezd. V místech, kde prý závodníci jedou i osmdesátkou nebo devadesátkou, jsem já jel sotva třicítkou a brzdy jsem měl totálně zavařené," popisuje Vsetíňan další ze zajímavých zážitků ve Francii. Hned si však uměl i z toho udělat srandu a novou výzvu zároveň.
„Když jsem tak těžce a skoro se strachem sjížděl ten kopec na své starší silničce se starými ráfkovými brzdami, už jsem uvažoval nad tím, jak by bylo super sehnat penízky na nějaké krásné nové kolo s lepšími brzdami. Snad se něco podaří vykouzlit. Asi už bych věděl, co by se mi líbilo, ale doma to radši zatím nebudu říkat a už vůbec ne to, kolik taková kola stojí ," směje se celoživotní sportovec nad úvahou o vysněném novém bicyklu.
Pla d'Adet: kreslení na silnici i pivko s Königovými
Na Port de Bales však francouzská dobrodružství Jana Talaše ještě nekončila. Naopak. Před výpravou ještě byla další dvě velké pyrenejské výzvy, a sice dvě etapy končící na těžkých kopcích – středeční (23. července) 17. etapa končící na Pla d'Adet a o den později poslední horský test Tour 2014 – legendární Hautacam.
Oba kopce si Francií okouzlený Jan Talaš užíval se vším všudy. Na Pla d'Adet jsme se zase potkali s Konigovými, poklábosili jsme, namalovali jsme na silnici nápisy povzbuzující Leo Königa, pak jsme si dali pivko a čekali jsme, až přijede peloton. Opět to bylo super," chválil si Jan Talaš předposlední horský test třítýdenního závodu Tour de France.
Sílu na Hautacam mu dodaly černošky na podpatcích
Poslední těžká etapa, ta s pořadovým číslem 18, přišla na řadu ve čtvrtek 24. července. Na jejím konci se tyčil 1520 metrů vysoký Hautacam. I na něj si Jan Talaš troufl a pár hodin před tím, než na něj vjeli nejlepší cyklisté světa, si jej vyšlápl také. Původně se ovšem na tento 14kilometrový výšlap do nebe nechystal.
„na Hautacam jsem nechtěl jet, ale na úpatí kopce v rámci reklamních akcí tančily dvě černošky na obrovských podpatcích. To mě jaksi nakoplo a dodalo mi to energii,a tak jsem se nakonec na Hautacam vydal. Kousek pod vrcholem už nás pořadatelé zastavili, protože v cíli etapy na plném vrcholu už bylo příliš plno. Sice jsme byli asi tři serpentiny pod vrcholem, ale i tak Hautacam stál za to. Vlastně jako všechny kopce, na kterých jsme byli a které jsme většinou i vyjeli," vzpomíná Jan Talaš na poslední horskou kapitolu jeho výjezdu na Tour de France 2014.
Celých deset dní strávených v blízkosti neslavnějšího cyklistického podniku planety, mu podle jeho slov zůstane v paměti navždy.
„Byl to obrovský zážitek. Závodem doslova žije celá Francie, na kopcích je obrovské množství lidí, atmosféra nepopsatelná, prostě fantazie. Radím každému, kdo má tento sport rád nebo se na něj třeba rád dívá v televizi, ať si zajede na etapy do Alp nebo Pyrenejí a zkusí si to na vlastní kůži," dodal Jan Talaš.
