Hned na parkovišti se rozjařený dav dává do tance. Rytmus udává akordeon lidovou písničkou. Zpívající dav se marně snaží „přeřvat" stará hasičská siréna. Atmosféra si nezadá s návratem hokejových šampionů z Nagana.

„Je to domááá, je to našééé!" zvěstují navrátilci z Luhačovic dobrou zprávu. Kateřinice jsou letošní Vesnicí roku.

„To je něco neuvěřitelného. To člověk zažije nejspíš jen jedinkrát za život," je přesvědčená jedna z navrátivších se obyvatelek Kateřinic.

V recesistickém převleku snad uklízečky, paruce a za velkými brýlemi by jen málokdo hledal Michaelu Blažkovou, jednatelku firmy Gufex. Firmy, která proslavila Kateřinice výrobou špičkových hokejových puků.

Ještě v pátek jí nebylo dobře a bála se, že na vyhlášení výsledků Vesnice roku do Luhačovic nepojede. „Nemohla jsem si to ale nechat ujít. Atmosféra byla neuvěřitelná," svěřuje se Michaela Blažková.

Vesnice roku 2014 je z našeho kraje. Vyhrály Kateřinice

Stejně mluví Milan Valůšek. Ani on neváhal a jel s ostatními vyslechnout verdikt hodnotitelů celostátní soutěže přímo do Luhačovic.

„Když se čekalo už jen na vyhlášení prvního místa, všem nám bušila srdce. Bylo to buď, anebo," líčí nekonečně dlouhé vteřiny. Proč vyhrály právě Kateřinice, v tom má jasno. „Není to o dědině, ale o lidech. Jak stojí za svým starostou, tak také starosta stojí za nimi," vykresluje jednoduchou rovnici Milan Valůšek.

Slivovice mezitím teče proudem a je zřejmé, že sobotní večer a hlavně noc bude dlouhá. Na prostranství před kulturní dům se scházejí místní.

„Věřila jsem, že se umístíme dobře. Určitě do třetího místa," říká Zdeňka Hurtíková. Zisk titulu očekávání předčil.

U stěny budovy jsou pečlivě vyrovnané vlajky jednotlivých kateřinických spolků, které ještě před chvílí vesele vlály. Právě místní spolky jsou rodinným stříbrem vesnice. Podle názoru mnohých jsou to právě spolky, které mají na vítězství největší podíl. Hned po starostovi.

„Dokážeme spolupracovat. Fungujeme jako tým, jako rodina. Ať jde o seniory, děti, turisty a další," je přesvědčená Petra Studená. Sama je členkou Spolku přátel Kateřinic, který podle mnohých život v dědině nejvíce rozpohyboval.

A jsou tu také Zvonky Dobré zprávy. Soubor hrající na ruční zvonky, který nemají nikde jinde v republice. Tvoří jej převážně děti a mladí lidé. Členky souboru – Tereza, Petra, Pavlína a dvě Kateřiny – teď stojí před kulturákem a slaví s ostatními. A to mají za sebou týdenní turné po Čechách a Bavorsku.

„Je to fantastické. Neuvěřitelné. Na to, že jsme taková malá dědina. Jsme na to velmi pyšné a hrdé," říkají o vítězství své obce dívky. Nezapomínají přitom na zakladatelku Zvonků Dobré zprávy – farářku Wieru Jelínkovou. „Všichni zvoníci jsme jí vděční a máme ji moc rádi," říkají.

Začíná pršet. Až dopadající dešťové kapky vyburcují slavící dav k přesunu do kulturního domu.

„Fšeci sa ptajú, komu to hrajú, a to hrajú Kačičanom." Neúnavný harmonikář dál zásobuje bavící se společnost písničkami.

Z kuchyně voní guláš a klobásy. Sklenice se plní pivem a zásoby slivovice se netenčí. Dnes nikdo jen tak spát nepůjde. Místní se znovu dávají do tance. Symbolicky kolem znaku své vesnice, který je vyobrazený ve středu sálu kulturního domu.

Související Vesnice roku 2014 ve Zlínském kraji: Kateřinice