V sobotu i neděli dopoledne se početné čertovské tlupy v doprovodu Mikuláše, smrtek a dalších maskovaných postav zastavily u nejedněch dveří také ve Valašské Polance. „Tady se to bude vždycky držet. To musí být,“ pochvaluje si stálost prastaré tradice jeden z místních Zdeněk Juhaňák poté, co se s jednou skupinkou čertů při procházce obcí setkal. „Taky jsem tak chodíval. Každý se těší, až doroste do věku, kdy bude moci obléci masku a vyrazit mezi domy,“ doplnil.

Tlupa rozjařených masek už se mezitím přesunula k dalším dveřím a hlučně se dožaduje vstupu. Otvírá jim Jiří Daněk a hned nalévá poctivé štamprle slivovice. „Taky jsem dřív chodíval. Vím jaké to je,“ přiznává. „Je dobře, že se ještě pořád najde správná parta ogarů a oblékne masky,“ zamýšlí se Daněk. Připomíná, že dříve chodívalo s Mikulášem méně čertů. Více pekelníků ale podle něj není na škodu.

A jak správně uhostit Mikuláše a jeho čertovskou družinu? Na to má Jiří Daněk jednoduchý recept. „Nikdy neuškodí nakrájená domácí valašská klobása, obložený chleba nebo slivovice. Ta ale jenom pro plnoleté. No a vždycky se najde i nějaká ta koruna,“ vyjmenovává s úsměvem.

O tom, že by se mikulášská tradice měla přestat ctít, nechce ani slyšet. „Už jsem sice zaslechl názory, že je to trapné a že něco takového nemá v jednadvacátém století smysl. Myslím si ale, že jestli to skončí, dědina přestane žít,“ tvrdí Jiří Daněk.

Podobný názor má také Josef Srba, který maskovanou družinu doprovází a vše zaznamenává na kameru. „Sám jsem osmnáct roků chodíval jako čert. Dnes to dělá můj syn,“ říká Srba. „Myslím, že to neskončí. Každým rokem je vidět, že na to lidi doslova čekají a mají doma nachystané pohoštění,“ vysvětluje místní.

Být členem mikulášské družiny přitom podle něj není nic jednoduchého. „Je třeba mít fyzičku. Ty masky něco váží. Navíc, když je vlhko, kožešiny nasáknou a jsou ještě těžší,“ upozorňuje Srba. S tím, že čertovské masky se často vzhledově lehce odlišují vesnici od vesnice.

Podobně jako ve Valašské Polance vypadala sobota, neděle a někde i pátek také v dalších valašských obcích. Čerti se proháněli například také Horní Lidčí, Lužnou či Lidečkem. „U nás chodí tři skupiny čertů. Mají dědinu pěkně rozdělenou. Každý svůj směr,“ potvrdil starosta Lidečka Vojtěch Ryza.