Nepřímou podporou zlodějům jsou často sběrny odpadních surovin. Pokud by jejich pracovníci podezřelé předměty nevykupovali, neměli by různí nenechavci motivaci vůbec krást například dopravní značky, poklopy kanalizace nebo měděné vodiče výstražného zabezpečení železničních přejezdů. Malý test náhodně vytipovaných sběren uskutečnili tento týden redaktoři Deníku.

Už z dálky na nás volá paní, stojící u hromady železa. „Kluci, není to kradené?“ ptá se vyčítavě. Ujišťujeme ji, že není. Nezdá se, že by nám příliš věřila a hned volá na svého kolegu. „Značky nebereme, máme zákaz. Mohly by být kradené,“ říká výkupčí Bohumil Jurečka.

Na otázku jestli ho nezajímá, kde jsme k dopravním značkám přišli, odpověděl, že není jeho povinnost zjišťovat, odkud lidé šrot vozí. „Dopravní značky vám u nás zkrátka nevezmeme,“ dodal rezolutně.

Ještě drsnějšího přijetí jsme se dočkali ve výkupně sběru ve Vsetíně. Sotva se kolega nadechnul k vyslovení výhodné nabídky, zakřičel na něho pracovník sběrny. „S tím běžte někam!“ rozčílil se mladík v montérkách. „To od vás v žádném případě nekoupíme,“ dodal rozhodně.

Na vysokozdvižném vozíku přijel jeden z vedoucích, a tak musíme s pravdou ven. „Dopravní značky bychom vykoupili jenom za předpokladu, že je doveze jejich majitel. Tedy technické služby. Například, pokud by koupil nové a staré prokazatelně vyřazoval,“ vysvětluje nám vedoucí, potěšený, že nejsme zloději.

S pocitem, že časy se přece jenom mění k lepšímu, končíme s testem a odjíždíme vrátit vypůjčené značky.