Za svou bohatou dosavadní kariéru působil v několika hudebních seskupeních, koncertoval v zahraničí a spolupracoval se špičkami české hudební scény. Srdcovou záležitostí se pro něj stala kapela Valašská bluesová společnost, kterou založil před osmnácti lety.

Můžete popsat vaše setkání s hudbou? Jaké byly hudební začátky?
Narodil jsem se v muzikantské rodině. Můj táta hrával, a také děda, který byl kapelníkem rožnovské městské kapely. Praděda byl zase sběratelem hudby. Různě po kopcích zapisoval lidové písničky. Takže pocházím z rodiny, která se muzice vždy věnovala, a jsem vlastně už čtvrté pokolení. Moje vlastní hudební kariéra začala na Lidové škole umění, kde jsem chodil šest let na piáno. Asi od čtrnácti či patnácti let mne už ale dál učil pouze život.

Co si pod tím může čtenář představit?
V podstatě jsem asi jako každý kluk začal hrát po garážích, po různých zkušebnách. Vznikla kapela Čertův švagr. Jako muzikant jsem také spolupracoval s rožnovskými amatérskými divadly, kterých tehdy bylo několik.

Psal jste pro ně hudbu, nebo jste i sám účinkoval v inscenacích jako herec?
Psal jsem především hudbu. Ale někde jsem i přímo účinkoval. Zhudebňovali jsme například texty Jiřího Žáčka. Z toho poté vzniklo představení, ve kterém jsem i hrál a zpíval. Pak jsem odešel na vojnu, kde jsem také hrál v kapele.

Co bylo po vojně?
Po návratu z vojny jsem se dal na bigbít. Měli jsme kapelu, se kterou jsme hrávali po tancovačkách. V Rožnově pod Radhoštěm byl tehdy první rockový klub – hospoda Kamenec. Měl ji v pronájmu kamarád, který do ní nastěhoval aparaturu. Tam jsme takřka každý víkend hrávali. A nejen my. Hospoda nabízela velké zázemí i pro další kapely všech možných žánrů. Zkoušeli tam třeba mladí kluci, kteří hráli punk. Byla to velká příležitost pro různé muzikanty. Já jsem tam poté dostal lano od kapely Fragment na původně půlroční na angažmá do zahraničí, která se ale nakonec protáhla na šest let.

Kde všude jste si zahrál?
Fragment byla taneční kapela, s níž jsem hrával v Norsku na horských hotelích. Následně jsme tři roky už s kapelou Crazy Boys jezdili po nejrůznějších tanečních klubech v Rakousku, Německu a Švýcarsku. To byla moje hudební kariéra asi do roku 2000. Mezitím jsem ale v letech 1993 a 1994 spolupracoval také s valašskomeziříčskou kapelou Mňága a Žďorp.

Můžete srovnat, jaké se liší publikum doma a v zahraniční?
Každý národ je trošku jiný. Pokud budeme mluvit o taneční hudbě, jsou národy, které se tolik nestydí a je snazší pro ně hrát. České publikum si drží trošku odstup. Na druhou stranu je ale o to věrnější, když je člověk zaujme. A zábava je poté možná bouřlivější. Jsou národy, které se jdou bavit po první, druhé písničce. To jsou třeba Poláci, nebo lidé v Norsku i Švýcarsku. Němci jsou na tom podobně jako my. Ale je to specifické také region od regionu, v malých či větších městech, nebo klub od klubu. Obecně mohu říct, že Češi jsou trošku váhavější.

Vraťme se ke spolupráci s kapelou Mňága a Žďorp. Jak vypadala?
Hostoval jsem na dvou deskách kapely – Furt rovně a Radost až na kost. Také jsem s Mňágou a Žďorp odjel dvě turné, což byla pro mne velmi příjemná a inspirativní zkušenost. Byli jsme mladí a na koncerty tehdy chodívala spousta lidí. Což ale neznamená, že dnes už nechodí. Ale bylo to jiné. Pro mne to bylo období, kdy jsem si takříkajíc přivoněl ke světu koncertního hraní. Protože jsem normálně hrával spíše komerční muziku, která byla mým tehdejším živobytím. Ve stejném obdobní vznikla také kapela Zvěřinové hody, s níž jsme hráli něco mezi žánry grunge rock a blues. Těžko to přesně uchopit. Dalo by se říci trendový rock, který se tenkrát v devadesátých letech hrával.

Před osmnácti lety jste stál také u zrodu vaší současné kapely Valašská bluesová společnost. Můžete přiblížit její vývoj?
Valašská bluesová společnost vznikla v roce 1996 jako skvělá myšlenka. Vznikla proto, že jsme měli rádi blues a muziku, která vzešla z blues. Takže do toho samozřejmě počítáme Rolling Stones, ZZ Top, Erica Claptona, Gary Moora a další žánrově spřízněné kapely a muzikanty. Valašskou bluesovou společnost jsme zakládali s tím, že bude čítat třeba dvacet muzikantů. Že v ní budou řekněme tři kytaristi, tři basisti, tři bubeníci. Aby se nestalo, že by kapela nemohla hrát v určitý konkrétní termín. Abychom vždycky měli nějakého muzikanta v záloze. Všichni s tím na počátku nadšeně souhlasili.

Podařil se ten záměr uskutečnit?
No, udělali jsme první zkoušku a na tu přišlo pět lidí (smích). Nakonec jsme v první sestavě hráli jen o dvou akustických kytarách a foukací harmonice. Hráli jsme převážně unplugged skladby, které tehdy v devadesátých letech letěly. Skladby například od Erica Claptona a podobně. Takto jsme fungovali asi dva roky. Pak už se nám to ale zdálo málo pestré, tak jsme přizvali naše kamarády a udělali jsme pětičlennou elektrifikovanou kapelu. Takže nyní hrajeme jak unplugged, tak elektricky. V té úplně první sestavě byli všichni kamarádi, kteří se potkávali ve zmiňovaném Kamenci, a se kterými jsme začínali. Takže to byl pro nás jakýsi návrat k začátkům s tím, že si zahrajeme repertoár, který máme rádi a který normálně nehráváme. Jen jediný člen se později vyměnil, teď máme nového mladého kluka na kytaru. Ale jinak je sestava stále stejná. Prakticky už osmnáct let.

Ona zmiňovaná hospoda Kamenec ještě v Rožnově pořád funguje?
Ne. Ta už zanikla. Místo ní je nyní podnik, kde se vyrábějí svíčky. Když se to prodalo, zdálo se, že tam budeme ještě moci alespoň zkoušet. Ale první co rozbořili, bylo pódium. (smích)

Máte s kapelou hodně koncertů?
Valašská bluesová společnost koncertuje spíše sporadicky, protože jsme všichni angažováni i jinde. Dva kluci jsou právě z kapely Mňága a Žďorp. Další dva mají kapelu, která se jmenuje Astmatic a také mají svá vystoupení. Takže Valašská bluesová společnost je spíše radostná, příležitostná záležitost. Rádi se setkáme, zahrajeme si a pak se zase třeba půl roku nevidíme nebo nehrajeme. Já sám spolupracuji ještě s ostravským LR Cosmetic Big Bandem, protože jsem se dal na swing a na jazz.

Tam hrajete či jen zpíváte?
Tam už jenom zpívám. Nedělám nic jiného, protože tam jsou lepší muzikanti, než jsem já. Pak mám ještě další menší jazzové sestavy. Nejčastěji koncertuji asi s Joe After Triem a naše vystoupení se snažím různě zpestřovat hosty, když to dovolí situace. Takže si nyní dělám potěšení swingem a jazzem. A také blues.

Zpíváte česky či spíše anglicky?
Anglicky i česky. Někdy si češtinu publikum žádá. Mnoho písní je také přetextováno do češtiny, zejména těch standardních. Osobně se mi ale lépe zpívá anglicky. Ovšem pokud má píseň i pěkný český text, tak se mu nebráním. Pokud se ale jedná o blues a konkrétně o Valašskou bluesovou společnost, s tou výhradně hrajeme naše verze oblíbených písní a zpíváme čistě anglicky.

Hrajete s kapelami pouze převzaté skladby, nebo máte v repertoáru i vlastní písně?
Vlastní tvorbu prozatím nehrajeme. Ještě asi nepřišla ta doba. Přiznám se, že už jsem něco za život naskládal, ale jediné vlastní věci jsme hráli v již zmíněné bigbítové kapele Zvěřinové hody. Myslím si, že to bylo zajímavé. Ale ta doba už minula a už se k tomu asi nevrátíme. Teď jsem vytáhl nějaké nahrávky a nápady ze šuplíku a nabídl jsem je několika interpretům. Necítím se na to, abych je zpíval sám. Problém jsou pro mě především texty. Složit je, nebo najít dobrého textaře. Takže uvidíme, jestli se z toho něco urodí. Pokud si ty písničky někdo vezme do repertoáru, budu rád. A také musím přiznat, že mi to hlodá duši. Že bych možná rád někdy rád nahrál i vlastní písničky. Je ale fakt, že moje autocenzura je příšerná. Vždycky se mi to ještě nezdá, vždycky si říkám, ještě počkám, ještě to není ono.

Nejste na sebe až příliš přísný?
Asi ano. Asi by se s tím člověk neměl tak moc mazat. Ale uvidíme. Nakonec s tím určitě někde vylezu.

Spolupracoval jste na dvou albech kapely Mňága a Žďorp. Nahrál jste i jiné desky?
Další dvě. Jedna je swingová s názvem Under My Skin natočená s ostravským LR Cosmetic Big Bandem, druhou mám jazzovou nazvanou One Night. Tu jsme nahráli s Joe After Triem. Mám z ní velkou radost, protože se na ní podílelo několik hostů velmi zvučných jmen. Velmi mě potěšilo, že přijali mé pozvání. Na albu tak mám například duet s Terezou Černochovou. Na saxofon ve dvou písních hraje Michal Žáček, což je skvělý hudebník. A dokonce v jedné či dvou písních hraje také Ruda Březina, legendární tenorsaxofonista, který hrával léta s Marií Rottrovou. Je to úžasný jazzman.

Kromě muziky, máte čas ještě na něco jiného?
Hudba mě živí a je pravda, že účinkování s různými kapelami spotřebuje spoustu času. Ale mám také rodinu a malé dítě. To mi nyní v podstatě zabírá zbytek času vedle muziky. A je to velmi příjemně strávený čas.

Zbyněk Terner

- narodil se 16. srpna 1969 ve Valašském Meziříčí
- je profesionálním zpěvákem, pianistou a kytaristou
- žije a pracuje v Rožnově pod Radhoštěm
- skládal scénickou hudbu pro představení amatérských divadel
- písňovou tvorbu prezentoval ve vlastní studentské kapele Čertův švagr
- s kapelou Fragment hrál šest let v norských luxusních hotelích, poté se skupinou Crazy Boys tři roky koncertoval v tanečních klubech v Německu, Švýcarsku a Rakousku
- spolupracoval se známou kapelou Mňága a Žďorp z Valašského Meziříčí na deskách Furt rovně a Radost až na kost, byl rovněž frontmanem kapely Zvěřinové hody
- je zakládajícím členem kapely Valašská bluesová společnost, která letos oslaví 18. výročí fungování
- vystupuje s ostravským LR Cosmetic Big Bandem s nímž vydal CD Under My Skin a také s jazzovou kapelou Joe After Trio s níž mu vyšlo album One Night