Letošní rok si mohli pořadatelé z Domu kultury Vizovice blahopřát, právě zde se v nově rekonstruovaných prostorách při této příležitosti sešel rekordní počet tří set návštěvníků.

„Člověka to až pohladí po duši," komentovala to Jarmila Adamcová, která společně s manželem Pavolem Adamcem a vedoucí Domu kultury Vizovice Jiřinou Trlicovou, stála za zrozením této oblíbené akce. 

„Máme ji navázánu na výstavu „Šikovné ruce občanů Vizovic," připomněla Jiřina Trlicová. Doplnila, že soutěž o nejlepší valašskou kyselici je právě spojena s otevíráním a vernisáží této výstavy.

Program soutěže doplnila i přehlídka gajdošských kapel. Vystoupili Mladí gajdoši z Kašavy, Petr Sovják z Neubuze, Kašavská gajdošská, Chlapi z Kašavy, Gajdošská muzika J. Černíka a Folklórní soubor Javorník - Lúky SK.

Tradičního gurmánského klání se zúčastnila dvacítka amatérských kuchařů nejen z Vizovic. Letošní rok měl v obou kategoriích - cena hlavní poroty a cena návštěvníků čtyři medailisty. Obě měly totiž dvě druhá místa.

Nejlepší valašskou kyselici uvařil podle hlavní poroty David Dintera z Vizovic, návštěvníkům zase nejvíce chutnala ta od Vizovjana Františka Stodoly. 

„Na kyselici od pana Dintery porota ocenila především její lahodnou chuť, hustotu a samozřejmě použité ingredience. Byly tam houby, smetana i klobása,“ přiblížila vedoucí vizovického domu kultury Jiřina Trlicová.

O druhé místo, se stejným počtem bodů, se podělili František Stodola z Vizovic a Libor Mikl z Fryštáku – Vítové. Třetí místo pak obsadil Tomáš Ševčík z Vizovic.

„Jsem tady letos popáté. Tuhle akci máme rádi, sejdeme se tady s přáteli, probereme co se kde děje. Navíc, ty kyselice jsou opravdu výborné,“ ocenila soutěž a její atmosféru Stanislava Sovjáková. Ta měla v soutěži také svůj „vzorek.“

Podle místních, ta nejlepší kyselice je uvařená jen z domácích surovin.

A jak se dělá, ta nejlepší pravá valašská kyselice? No přece srdcem. Také tam nesmí chybět výborné uzené, klobásky, brambory, hříbky a hlavně kysané zelí.

Tipy vizovických žen na tu nejlepší valašskou kyselici:
„Dříve se dělaly kyselice chudobné, byly v ní brambory, zelí, mléko. Dnes ale do ní dáváme hříbky, uzené maso, klobásy, smetanu, co nás napadne podle chuti,“ uvedla Jarmila Adamcová.

Podle ní je při přípravě kyselice nejlepší uvařit brambory uvařit o den dříve. „Druhý den uvaříte uzené maso nebo klobásku a to zelí dáte do té vody, kde jste vařili to uzené. Pak tam přidáte ty o den dříve vařené brambory, maso, a když to máte hodně řídké, zahustíte to rozmixovanými bramborami které vám zůstaly s mlékem,“ radí Jarmila Adamcová, která přidala ještě jeden tip: Hotovou kyselici nechá zchladit a potom ji zase ohřeje. Aspoň dvakrát. 

„Dnes tady mám také kyselici v soutěži, ale nepoznala jsem ji mezi ostatními,“ usmála se Stanislava Sovjáková. Ta při přípravě své kyselice vaří brambory do poloměkka. „Protože když tam dáte to zelí, tak ony trochu ztvrdnou a pak už by ta kyselice neměla tu chuť,“ radí.

Podle jejího receptu pak do kyselice přidá klobásku, nechá polévku převřít, pak přidá příhušťku z mléka a hladké mouky. „A zase nechám převřít a čekám, až ta polévka má tu správnou hustotu. Teprve až polévku vypnu, tak nakonec přidám rozmíchanou zakysanou smetanu,“ doplnila Stanislava Sovjáková, která přidala také jeden tip: „Kyselici vařím den dopředu, aby se chutě v ní pěkně „rozležely.“
Loni byla ve svých třinácti letech absolutní vítězkou a tak letos na sedmém ročníku soutěže o nejlepší valašskou kyselici nemohla chybět. 

Petra Jaroňová kyselici vaří za asistence a „nakukování“ celé rodiny. „Maminka hodně radí,“ usmála se mladá kuchařka. Podle ní se však vždy u nich doma při vaření kyselice klade důraz na použité ingredience, na kterých prý nešetří. „Musí být domácí,“ zdůraznila Petra Jaroňová.
„Zvlášť vaříme brambory, máme dědovo domácí zelí a nešetříme ani na tom. To jsou naše tajné tipy. Opravdu ale záleží na tom, co do polévky dáváme. Třeba naše praváky, které si sami nasbíráme,“ usmála se loňská vítězka soutěže.