Třiadvacetiletý přeborník porazil všech třináct dalších finalistů a titul získal už počtvrté. „Letos to bylo určitě těžší než v předchozích letech. Výkony všech soutěžících jsou rok od roku vyrovnanější,“ připustil Jan Svoboda.

Jak se mladý muž z nevelké obce na Valašsku dostal až do reprezentace v této v Česku stále poměrně neznámé disciplíně?

,,Po základní škole jsem studoval Střední lesnickou školu v Hranicích na Moravě. Lesnictví mě přitahovalo, četl jsem nejrůznější tematické časopisy. V patnácti letech se mi do rukou dostal časopis, ve kterém byly fotografie z dřevorubeckých závodů,“ popsal Svoboda ve zkratce, jak přišel k informacím o dřevorubeckém sportu.

Jeho aktivní dřevorubecká kariéra začala v roce 2004. Nastartoval ji email, který v průběhu jeho studií v Hranicích přišel jednomu z profesorů.

„Odesilatelem byl patron a česká i evropská špička v tomto sportu Martin Komárek. Pořádal v Harrachově první tréninkový camp, který vždy předchází samotnému mistrovství, a hledal vhodné adepty,“ prozradil Jan Svoboda.

Za vynikající výkon, který tehdy sedmnáctiletý mladík předvedl, si ihned vysloužil nominaci do národního výběru. Nyní už se dřevorubeckému sportu věnuje šestou sezonu.

Dřevorubecké klání se skládá z šesti disciplín, které jsou velmi náročné na fyzičku, ale také na techniku. „Mou nejoblíbenější je takzvaný Underhand chop, neboli přesekávání ležícího kmene.

Naopak za nejtěžší disciplínu ze svého pohledu považuji Standing chop, což je přesekávání stojícího kmene,“ poodhalil Jan Svoboda.

Dalšími disciplínami, které musí každý závodník na soutěži dřevorubců zvládnout, jsou obyčejné řezání ruční pilou zvané Single Buck, přesekávání kmene z prkna neboli Springboard, řezání klasickou motorovou pilou a také takzvané Hot Saw, což je řezání pilou s extrémně silným motorem.

,,Pro úspěch při soutěži je samozřejmě nejdůležitější být pokud možno co nejlepší ve všech disciplínách,“ poznamenal čtyřnásobný mistr.

Od dřevorubeckého náčiní si Jan Svoboda neodpočine ani v pracovním životě. „Potřebuji mít stále blízko k přírodě. Proto jsem také opustil vysokoškolská studia a dal se na dráhu živnostníka. Zabývám se arboristikou a stromolezectvím neboli rizikovým kácením stromů,“ řekl mladý lesník.

V oblasti dřevorubeckého sportu má však ještě velké plány.

„Chci se ve výkonnosti přiblížit našemu trenéru Martinu Komárkovi a dostat se do evropské špičky. Další metou je pak vyrovnat se soutěžícím ze zámoří, Austrálie či Nového Zélandu, kde má tento sport dlouholetou tradici a časy, kterých dosahují, jsou pro nás stále jak z jiného světa,“ přiblížil svůj sen.

První možnost se mu přiblížit bude mít už letos na otevřeném mistrovství Francie, které pro letošní rok nahrazuje mistrovství Evropy.

„Dostal jsem také pozvánku na soutěž do kanadského Quebecku,“ dodal Jan Svoboda.