Mezinárodní den švihlé chůze připadá na 7. ledna. Ve Vsetíně si z pochopitelných důvodů parta kolem organizátora Aleše Diviše posunula setkání na víkend. „Sedmého je pondělí, to bychom někteří po absolvování švihlé chůze riskovali vyhození z práce,“ směje se z pod buřinky iniciátor vsetínské podoby mezinárodní akce Silly Walk.

Záhy chápu, proč se jde tak dlouho. Nejen pomalá a vypilovaná chůze ve stylu britského komediálního seriálu Monty Python, ale také několik nutných zastávek na „dlouhé štrece“ s nezbytným občerstvením, vysvětluje dobu potřebnou ke zdolání úseku.

Start je stanovený na 15.03. Samotný šéf akce přichází o minutu později. Asi šedesátka nadšenců se těší, až všechny přivítá a zavelí Silly Walk! Dav se dává do pohybu a početná skupina zvědavců, stojících u obchodních domů přihlíží, co je to tu za bláznovina. Až z Luhačovic se přijel „jen“ podívat Milan Vdovjak. Ale dlouho netrvá a už je v davu. „Aspoň jsem si rozcvičil páteř,“ uznává a vykopává nohy na všechny strany.

Původně také na čumendu přišla Hana Štefková. „Jsem vděčná za jakoukoli akci, kterou spontánně vymyslí sami lidi, a pod organizací není podepsané město. Přišla jsem se podívat a nakonec mě to strhlo,“ vysvětluje švihle švihlá Štefková (laskavý čtenář promine, Hanka povolila).

Osobitý styl chůze předvádí v průvodu Vsetíňan Oldřich Ohryzek. Ale nepiloval. Polovina je holá improvizace.

„Základní vzorec je levá noha dopředu nahoru, pravá do boku a dvakrát zatočit. A zbytek si vymýšlím a různě vylepšuju,“ popisuje nadšenec, který propadl Monty Pythonovi už před třiceti lety.

Na výkony pochodujících zírají davy přihlížejících, kteří na chvíli zapomínají, proč přijeli k nákupnímu centru. Ignorují, jindy prvořadé, nákupní vozíky a se zájmem sledují kráčející a různě se klátící postavičky, z nichž mnohé jsou stylově oblečené.

„Viděla jsem na Facebooku video z loňska a tak jsem se zasmála, že jsem si to nemohla nechat ujít,“ říká přihlížející Dana Gabhardtová a ani na chvíli neodtrhává oko od foťáku.

Chůze má svá pravidla. Pochodující musí dodržovat rozestupy, aby se při kreacích vzájemně nedokopali. Což ale znamená, že průvod je o to delší. Na frekventované cestě Ohradského sídliště dostávám strach, jak překoná tak dlouhý had přechod pro chodce. Zbytečně. Řidiči s úžasem přihlíží co se děje a zastavují sami.

„Máme spíš opačné zkušenosti. Pouštíme je, abychom nezdržovali provoz, ale oni sami zastavují a nechávají nás projít, aby se podívali a zasmáli,“ hlásí Aleš Diviš.

Delší zastávka je u Skláře, kde se na schodech hromadně fotí i tancuje. Nezbytné je také dodržování pitného režimu. O zahřátí něčím ostrým možná až tak nejde, chůze je náročná a zahřeje sama.

„Už jen těch prvních pár metrů stačilo, aby nebyla zima. A kdyby bylo na konci nějaké vyhlašování výsledků, určitě vyhraju v kategorii, koho nejvíc bolí kolena,“ směje se Lenka Katnarová a mne si unavené klouby.

Parta nadšenců je elegantní. Dámy mají kloboučky, kabelky, pánové saka, buřinky či cylindry. Pravidla nejsou. Každý jak chce. Proto se nedivím, že vidím v davu medvěda.

„To je reakce na situaci na Valašsku. Je třeba si z medvěda udělat srandu,“ popisuje Vsetíňan Pavel Srba a vysvětluje historii převleku. „Koupil jsem si ho na vánoční večírek a pak jsem na Facebooku viděl pozvánku na tuto akci. Říkal jsem si: to je správná bláznivina, vezmu medvěda a půjdu. A příští rok určitě taky, ale s jiným zvířetem,“ slibuje mladík.

Po hodině pochodování, kreativních pohybů, tance, šourání se a šoupání přichází nadšenci k ministerstvu švihlé chůze, v klubu U Splavu na stadioně na Ohradě. Čeká je ještě závěrečné defilé, při kterém každý představí své umění chodit. A pak už do tepla, aby rozebrali dojmy, podělili se o styly a naplánovali další akci.

„Vloni byl nultý ročník a ne mnoho nadšenců. Letos už nás bylo jako na velkých srazech před pár lety v Brně, kde taky chodí švihlou chůzí. Uděláme z toho tradici. Takže příští rok se zase sejdeme první sobotu v lednu,“ zve Aleš Diviš, který společně s kamarády mezinárodní Silly Walk přitáhl do Vsetína.