Je čtvrtek patnáct minut po osmé hodině ranní a soudní síň Okresního soudu ve Valašském Meziříčí se otevírá. Projednávat se bude soudní žaloba společnosti Immobilien Pirker Reality (IPR) proti některým Rožnovanům, kteří se stali obětí takzvané „druhé vlny žalob“.

V devadesátém sedmém roce si od města Rožnova odkoupili byty a o deset let později je zažalovala společnost, která si na ně dělá sama nárok. „K soudu se měli dostavit starosta Rožnova pod Radhoštěm Jaroslav Kubín a bývalý ředitel Tesly Rudolf Sýkora,“ připomněl soudce Aleš Matura.

Vypovídat měl i bývalý ministr pro privatizaci a správu národního majetku Tomáš Ježek, který však z rodinných důvodů nepřišel.

Jednotlivé strany soudního sporu se prohrabují v papírech. Mluví právnickým jazykem, který běžnému člověku mnoho nepoví.

„O čem to mluví. Proč to dělají, to přece nic nového nepřináší,“ táže se Rožnovan Vladimír Pastorek.

Čas se vleče. Přítomní pokašlávají, netrpělivě se vrtí a někteří si koušou nehty. Konečně se dostává na řadu první svědek, starosta Rožnova pod Radhoštěm Jaroslav Kubín. „V té době nic nenaznačovalo tomu, že by mělo být s vlastnictvím bytů něco v nepořádku,“ reaguje na otázku týkající se situace v devadesátých letech starosta.

Po jeho svědectví následuje přestávka. Lidé zaplňují předsálí. „Táhne se to dlouho. Lidé nemohou své byty prodat, stěhovat se, darovat je nebo si brát úvěry,“ prozrazuje jeden z poškozených Rožnovanů Jan Horáček.

Na chodbě postává také bývalý ředitel Tesly Rudolf Sýkora. Už přes dvě hodiny čeká na to, až bude vypovídat. Po přestávce je konečně předvolán. Soudce se mu za zdržení omlouvá.

Své trumfy se však v ten samý okamžik rozhodne odkrýt právník žalující strany, který zastupuje společnost IPR.

Rafinovanými právnickými kličkami udělá ze svědka svědka žaloby a následně mu zakáže vypovídat. „Nesouhlasím s výslechem. Alespoň ne do té doby, dokud nebudu vědět, o čem by svědek vypovídal,“ pronese teatrálně žalobce Jiří Bönish.

Soudce jeho proslov překvapí. V sále to zašumí, lidé ztrácí trpělivost. Právní zástupkyně Rožnovanů Hana Marvanová se snaží situaci zvrátit a žádá, aby se tvrzení žalobce prošetřila. Trpělivost ztrácí i samotný svědek Sýkora a dožaduje se výpovědi. Soudce mu to nechce povolit, obává se totiž, že by se dopustil procesní chyby. Svědek opouští soudní síň rozezlen.

„Ta firma, co teď sídlí někde na Kypru, si dělá nárok na něco, co jí nikdy nepatřilo. Jedná naprosto neoprávněně,“ zlobí se Sýkora. Podle jeho názoru není možné, aby se kvůli nepodstatnému administrativnímu pochybení tato kauza tak dlouho řešila. „Nerozumím tomu, jak může česká justice takto fungovat. Mou důvěru už ztratila,“ uzavírá Sýkora.

Důvěra k českému právnímu systému je však to jediné, co Rožnovanům, obávajících se o střechu nad hlavou, zbývá. Jejich následné svědectví nejspíš na krátkou chvíli pohne i se samotným žalobcem, který si utírá obličej o něco častěji. Po chvíli pokládá jedné ze svědkyň otázku, která obrací pozornost přítomných na město, na jeho údajnou odpovědnost. Žalobcova snaha „umýt si nad vším ruce“ však naráží na nesouhlasný pohled místostarostky Markéty Blinkové.

Přelíčení je odročeno na 25. listopadu. Lidé se postupně rozcházejí do svých domovů. Alespoň doufají, že jsou ještě jejich.