Také on patří k nadšencům, kteří si nenechají ujít zvyklosti našich předků vážících se k oslavě letního slunovratu. „Mám rád tradice. Tato patří k těm nejtajemnějším. O to víc mě výlet na Radhošť láká," dodal Vladislav Sochůrek.

Historické záznamy

Jednu z prvních podrobnějších zpráv o oslavách svátku svatého Jana Křtitele a letního slunovratu na Valašsku zaznamenal v roce 1710 rožnovský farář Jan Vavřek. K události na Radhošti tehdy mimo jiné napsal: „…o svátku svatého Jana Křtitele schází se nesmírné množství lidu z panství hukvaldského, rožnovského a frýdeckého a v době pokojné i pohraniční Slováci uherští. Po starodávném způsobu beze všeho nátěru pověrčivosti pohanské tančí lid u ohňů a strojí slavnostní radovánky."

Slovo etnografa

Svatojánské ohně v regionu pravděpodobně souvisí s hospodářským využíváním karpatských hřebenů, valašskou kolonizací a zvyky, které se na tuto svébytnou kulturu váží. „Katolická církev, která se od poloviny sedmnáctého století snažila misijní činností obnovit víru zdejšího lidu, pohlížela na výpravy o svatojánské noci a následné pálení ohňů velmi zdrženlivě, až kriticky. V nočních setkáních vídali kněží pozůstatek jakýchsi pohanských rejů a snad i ohlas uctívání Radegasta," vyjádřil se valašský etnograf Daniel Drápala.

Názor kněze

Na Radhošti je valašská tradice svatojánských ohňů a letního slunovratu nejpevnější. „Chápu ale tyto zvyky jenom jako lidové, které nemají s náboženstvím nic společného. Ve svatojánské noci je plno pověr. Není tam nic, co prohlubuje vztah k bohu," vyjádřil se farář z kostela Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích Rastislav Kršák.

Co se všechno dělo

Přes snahu o omezení či úplné potlačení se v průběhu 18. století nedařilo církvi tento svébytný projev lidové zábavy ze života Valachů zcela vykořenit. Snad to bylo i pro neopakovatelnou atmosféru, již zažívali účastníci při těchto setkání.

Na kopcích lidé pálili svatojánské ohně symbolicky představující slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu sil. „Slunce napodobovaly i svazky proutí zapálené ve svatojánských ohních. S nimi lidé ve vzduchu vytvářeli ohnivé kruhy. Někde se ze strání pouštěla také zapálená proutěná kola, která měla polím a úrodě zajistit dostatek slunečního svitu," přiblížil valašské svatojánské zvyky rožnovský folklorista Tomáš Gross.

Svatojánská magie

O svatojánské noci měly obzvlášť sílu byliny, které babky kořenářky trhaly pro celoroční léčení i pro magické účely. „S pomocí devatera kvítí, svitého do věnce a uloženého pod polštář, dívky přivolávaly sny o svých milých. Když se jim nezdálo o budoucím ženichovi, alespoň věřily, že se jim sny ze Svatojánské noci splní. Čarovnou noc si užívaly i děti, které z květin a trav vázaly svatojánské postýlky, schovávaly je na noc pod stůl a ráno hledaly, jestli jim tam svatý Jan nechal nějaký dárek," dodal Tomáš Gross.

Slunovrat

Zvyky svatojánské noci se vyvíjely od doby kamenné, přes pohanství, křesťanství až do dnešních časů. Každá doba něco ubrala, něco přidala, ale všechny spojuje touha oslavit letní slunovrat.

Nejinak tomu bude na Valašsku i letos. Nejméně na jedenácti místech se 23. června večer rozhoří svatojánské ohně. První vatra vzplane o půl desáté právě na Radhošti.