Díky takovému rozsahu není divu, že její svátek byl tolik oblíben i přesto, že patří mezi sporné svaté, jelikož se o její existenci nedochoval žádný důvěryhodný historický podklad.

Sv. Barbora se podle Zlaté legendy narodila ve 3. století v Nikodemii (dnešní Turecko). Otec ji zavřel ve věži, aby uchránil její poctivost během svých cest. Sv. Barbora přijala ve věži křesťanského kněze a otci prý řekla na uvítanou: „Nechala jsem ve věži ze slonoviny prorazit tři okna, protože uctívám svatou Trojici a tato okna stejně jako Otec, Syn a Duch svatý ozařují mou duši.“ Otec ji v hněvu ztloukl a poté ji předal Římanům a ti ji nejdříve mučili a poté odsoudili k smrti. Jelikož byla šlechtického původu, měla právo popravy mečem. Role kata se dobrovolně ujal její otec. Ačkoliv byla obloha modrá, v momentě kdy přeťal dceřin krk, do něj uhodil blesk.

Dodnes přežil zvyk darovat dívkám a ženám třešňovou větvičku. Když některá nedostala, nevadilo – šla si nařezat sama. Podle lidových pověr se mají barborky řezat na svátek sv. Barbory v okamžiku, kdy se obzoru dotkne první sluneční paprsek a třešeň by měla být stará nejméně deset let. Větévka se dá do vázy a pak nezbývá než čekat. Pokud o Štědrém dnu vykvete, znamená to pro vdané ženy štěstí a pro ty neprovdané štěstí v podobě blížícího se sňatku a to do roka a do dne. Pokud vykvete dříve, pak se doba čekání na ženicha zkracuje co den to měsíc. Podle jedné pověry se dala barborka použít i na odhalování čarodějnic. Jak na to? Při jitřní mši zohněte rozkvetlý proutek do tvaru kruhu a podívejte se skrz něj. Čarodějnice bude stát obrácena zády k oltáři.

V předvečer svátku sv. Barbory chodívaly ještě před druhou světovou válkou po vesnicích Barborky. Ženy a dívky si zamoučily obličej a zahalily se do bílých prostěradel a závojů, protože bílá symbolizuje panenskou čistotu. Jako připomínku urozeného původu si zdobily vlasy květinovými věnečky, nebo papírovou korunkou. Tradovalo se, že je na zem spouštěl sv. Petr po zlatém laně nebo žebříku. Chodívalo se ve skupinkách po třech až šesti a jedna z nich zvonila malým zvonečkem. Hodné děti byly obdarovány ovocem a cukrovím a ty zlobivé dostaly našleháno metlou. Někdy strašívaly děti velkou vydlabanou tykví s vyřezaným obličejem, který byl prosvětlený svíčkou upevněnou uvnitř. Nosili ji na dlouhé tyči a před vstupem do sednice ji ukázaly v okně a metlou šlehaly na sklo.