Pošťák mu právě doručil psaní, ale negramotný mladík ho neumí přečíst. Pan učitel přeruší výuku a slavnostně mu oznámí, že je to lodní lístek do Ameriky. Za lepším životem se bude plavit na slavném Titaniku…

Tragikomická zápletka byla součástí projektového dne s názvem Jak se učilo před sto lety, který ve Valašské dědině rožnovského skanzenu včera uspořádaly Speciální školy pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí. A protože slaví sté výročí založení, vyučovalo se v dřevěné škole postaru.

„Největší úspěch má napravovátko. Dříve se používalo k napravování zlobivých žáků, teď spíše k ukazování,“ mává přísný pan učitel Zdeněk Lázníček dřevěnou hůlkou a dodává, že zvláště neukázněné děti nechává klečet v koutě na hrachu.

Studenti, učitelé a pracovníci muzea zabydleli čtyři dřevěnice. Oblečeni do dobových kostýmů, proměnili se na hospodyňky, faráře, pošťáka, vojáka a paní hraběnku. Ve vyhřátých chalupách přijímali návštěvy. Jejich hosty byli spolužáci, rodiče i senioři, které sem v pravidelných intervalech vozil autobus z Valašského Meziříčí.

„Chce to pořádnou sílu, ale jinak to byl nádherný pocit,“ říkají nadšeně studenti Radovan Šnajdar a Michal Handl, kteří si oblékli hasičský stejnokroj a pomáhali opravdovým hasičům při ručním čerpání vody do stříkačky.

Během ukázky pohřbu malého dítěte už tolik veselo nebylo. „Sluchově postižené děti to před sto lety měly o mnoho těžší než dnes. Rodiny o ně nestály, byly pro ně přítěží,“ vysvětluje ředitel školy Antonín Liebel.

Příjemné zážitky ale výrazně převažovaly. „Dověděli jsme se mnoho zajímavého o životě na venkově před sto lety a také o událostech, které se tehdy staly. Moc se nám líbilo, jak hospodyňky v jedné dřevěnici připravovali lívance,“ prozradili studenti, kteří se shodli, že to byl nejzdařilejší projektový den, jaký pamatují.