Počasí nasvědčovalo tomu, že se bývalý policista ve svojí prognóze nemýlí a že plavání ve vodách valašského jezera Na Stanoch v Novém Hrozenkově získá tentokrát skutečně zimní charakter. A u toho jsem musel být. „Rádi vás vidíme. Nebojte se, tentokrát se předvedeme ve skutečné otužilecké akci. Nepřijel jste za námi zbytečně," podává mi ruku valašský otužilecký matador.

Za pravdu mu dává vyřezaný vzorek zamrzlé hladiny jezera. „Led je silný třináct centimetrů. Voda má jeden stupeň a vzduch tři stupně nad nulou. To je doslova ideální stav," informuje mě a své otužilecké kolegy Josef Paška.

O chvilku později už prostor u jezera ohlušuje zvuk motorové pily. Otužilci se pouští do vyřezávání plavebního otvoru. „Ten led je fakt dost silný. Chvilku to potrvá. Řezat budeme po částech," povídá mladý otužilec Štěpán Králík z Karolinky.

Vyřezaný je první obdélník o rozměrech asi čtyři krát dva metry. Kru zasunují chlapi hraběma pod led. Co a jak jim radí otužilkyně, které se již nemohou dočkat, až do vody hupsnou. Jejich mužští kolegové v práci pokračují. Takových obdélníků vyřezávají ještě čtyři.

Během čtvrthodiny je ale bazén hotový. Josef Paška zavelí a parta dvanácti otužilců se noří do průzračně čisté vody. Vůbec jim nezávidím. Ale obdivuji jejich odvahu. „Vidím, že to s vámi lomcuje. Není nic snazšího, než se pustit do tréninku a na Štěpána do toho půjdete s námi," usmívá se z vody na mě další z valašských otužileckých nadšenců Ladislav Orság.

Otužilci po několika minutách z vody vylézají. Aby přechod do teplejšího prostředí nebyl tak prudký, uléhají na zasněženou zamrzlou hladinu. Než odejdu, stačí mi ještě říct. „My si to do konce zimy ještě několikrát zopakujeme. A s vámi se těšíme na shledanou na Štěpána."