Bojí se, že o kus drahé přírody přijdou. A tak kácejí stromy jako diví. Za posledních čtrnáct dnů tak zbyla ze sto šedesáti hektarů lesa stěží polovina.
„Není co řešit. Vypadá to, že o lesy přijdeme, vždyť meziříčský starosta už tady umístil ceduli Zde je Částečkovo. To ale není fér, a tak si beru, co je podle mého soudu moje. V hospodě jsme se domluvili, že se rozdělíme. Je nás 1787. Každý si vezme svůj díl," cedil mezi zuby, zatímco máchal sekerou, Krhovjan Ludvík Pastyřík.
Ze vzrostlých smrků chce vyrobit nábytek pro celou rodinu. „Synovi postel, dceři šatní skříň, manželce kuchyňskou linku, tchýni rakev a sobě udělám stůl a sto křesel na zahradu. Až přijde hrstka mých nejvěrnějších kamarádů, tak aby si měla na co sednout," pochlubil se nápadem Pastyřík.
Jenomže stejný názor jako v Krhové panuje také ve Valašském Meziříčí. A tak klády tahají na mýtinu také stroje tamních obyvatel. „Je to nehoráznost, co si ti Krhovjané myslí. Pan Částečka jasně deklaroval, že lesy byly koupeny z peněz Meziříčanů. A teď máme o svůj majetek přijít? Tak to tedy ne," snažil se překřičet zvuk motorových pil Šimon Kubeša z Valašského Meziříčí.
Těší se, až v zimě zaplane v jeho domě ze vzrostlých stromů oheň v kamnech. „Máme toho na tři zimy, když mám přijít o majetek, aspoň ušetřím za otop," blýskl se vychytralým úsměvem Kubeša.
Že se lesy ztrácejí doslova před očima, nechává představitele úřadů v Meziříčí i Krhové chladné.
„Ať si to vezmou, co je nám do toho. Nám jde hlavně o to, kdo má pravdu, a podle nás jsem to já," bouchli svorně do stolu Kristková s Částečkou.
Pozn. red.: Text se nezakládá na pravdě