VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stanislav Devátý: Byla to šílená doba

Zlínský kraj /ROZHOVOR, ANKETA/ – Aktivní člen samizdatu, mluvčí Charty 77, několikrát vězněný a později pracovník Občanského fóra ve Zlíně.

17.11.2009
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Evžen Báchor

ROZHOVOR se Stanislavem Devátým
ANKETA: Mých 20 porevolučních let
ANKETA: Čím jste byli v listopadu 1989 a jak se vám za 20 let změnil život?

Disident Stanislav Devátý může své zážitky zejména z dob před a kolem převratu lidově řečeno sypat z rukávu. Že udělá všechno pro to, aby padl nedemokratický komunistický režim, se rozhodl už v roce 1968.

Co vás k tomu tehdy vedlo?

Samotná okupace už ve mně budila přesvědčení, že je potřeba proti režimu něco dělat. V roce 1969 pomlátili vojáci a milicionáři ve Zlíně nějaké lidi, takže to mě i další osoby jenom utvrdilo v tom, že to nemůžeme nechat tak. Naše skupina byla dost silná a začali jsme s rozšiřováním zakázané literatury.

Jaké tituly jste přepisovali?

Vzpomínám si, že to byly knihy od Bohumila Hrabala nebo Ludvíka Vaculíka a taky od Josefa Frolíka Špion vypovídá a od Oty Hory Svědectví o puči. Přepisovali jsme doma na strojích, a někdy knihy i nafocovali. Byla to šílená práce. Pak jsme je rozdávali známým, kdo chtěl, tak dostal, co potřeboval. Titulů bylo mnoho, ale na jeden jsme ve Zlíně obzvlášť pyšní. Byla to kniha od Angličana George Orwella 1984, kterou už jsme tiskli prostřednictvím rozmnožovacích blan. Trvalo nám to asi rok.

Kromě toho jste vydávali informace o Chartě 77 a vy jste byl jejím mluvčím.

Informace o Chartě jsme rozváželi do celé republiky a já byl prvním mimopražským mluvčím. Dozvěděl jsem se to ale koncem roku 1987 od estébáků. Navrhl mě předchůdce Vohryzek, protože jsme byli ve Zlíně poměrně aktivní. A byli jsme na to pyšní. O tehdejším Gottwaldově se v komunistických brožurkách psávalo jako o druhém nejsilnějším centru po Praze. Jak se o tom v hlavním městě diskutovalo, tak to estébáci zaslechli v odposlechu a já byl několikrát předveden. Říkali mi, že jestli tu roli přijmu, tak si to pěkně odskáču. Nicméně jsem ji přijal.

Jistě to nezůstalo bez následků.

Samozřejmě že ne. Vyvinuli na mě takový tlak, že mě vyhodili z práce. Pracoval jsem tehdy jako technik v JZD ve Slušovicích. A pravidelně mě zadržovali. Když jsem to pak počítal, tak to v průměru vychází, že jsem byl zavřený na 48 hodin každých čtrnáct dní. Důvodem byla údajná operativní kontrola.

Ale nic konkrétního na vás tehdy neměli.

Všechno jsme dělali velice konspirativní cestou. Nešlo to jenom tak. Měl jsem půjčený sklep od kamarádky v Morýsově domě ve Zlíně, kde jsme tiskli. A šlo o rychlost, protože oni věděli, že vydáváme informace ve Zlíně. Byli jsme totiž iniciativní ve více záležitostech. Vydávali jsme časopisy a založili Společenství přátel USA, protože strana pořád kritizovala Spojené státy, jaká je to šílená země. Potom také Iniciativu sociální obrany, kdy jsme se snažili pomáhat lidem, kteří byli perzekvováni na pracovištích. Byl jsem také členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a dokumentovali jsme případy lidí, kteří byli z politických důvodů souzeni. Chodili jsme k soudům na Moravě i na Slovensku a z nich psali sdělení. Tato iniciativa se poté stala členem Mezinárodní federace pro lidská práva.

Vy jste nakonec u té advokacie zůstal.

Práce ve výboru mě totiž zaujala, takže jsem šel studovat po revoluci práva. No ale tehdy nás u soudů estébáci bili, my leželi na zemi a oni na nás, to bylo šílené. V tom roce 1989 už to celkem gradovalo. V březnu jsem šel na soud s aktivisty a obvinili mě na stanici z pobuřování. Pak mě vyexpedovali do Brna do Bohunic a posléze do Prahy na Pankrác, kde jsem držel protestní hladovku. Po 28 dnech jsem ale zkolaboval, tak mě pustili. Dostali totiž strach, protože v roce 1988 zemřel ve vězení Pavel Vonka, kterému neposkytli pomoc. Ten mě asi paradoxně zachránil. Šéfem komise, která mě tehdy pustila, byl otec současného poslance Ratha.

Jak to pokračovalo dál?

Na Prvního máje jsme se zúčastnili průvodu na Václavském náměstí, kde jsme roztáhli třináctimetrový transparent Charta 77 – svoboda, prosperita, demokracie. Drželi jsme ho asi tři minuty a pak se na nás ze všech stran vrhli estébáci. Z toho je i fotografická dokumentace. Znovu mě vzali do vazby, že pokračuji v trestné činnosti. Moje druhá hladovka trvala 19 dní a pak mě zase pustili. Mezitím začal vznikat petiční dokument Několik vět, který požadoval svobodu slova, tisku nebo cestování. Podpisy jsme sbírali čtyři za republiku, na Moravě já. Takže jsem skončil opět ve vazbě.

A znovu držel hladovku?

Tentokrát 11 dní, ale přestal jsem i pít vodu. Můj zdravotní stav se hodně zhoršil, ale odsoudili mě za pobuřování na dvacet měsíců nepodmíněně. S přáteli ve Zlíně jsme se proto dohodli, že překročím hranice do Polska. S tamní Solidaritou jsme se dobře znali. Stalo se tak 17. září, to si pamatuji. No, a vrátil jsem se až 10. prosince, kdy si pro mě přijeli Petr Holubář ze Zlína a Mirek Odložil zvaný Dědek z Otrokovic.

Takže 17. listopad v Československu jste propásl.

Na jednu stranu mě mrzí, že jsem tu nebyl. Ale pamatuji si, že když jsem přijel v prosinci do Prahy, byl jsem překvapený, kolik nových lidí se nabalilo na nově vznikající struktury. S řadou z nich dodnes nesouhlasím. Vadilo mi, že tam zpívá Gott s Krylem nebo Vondráčková s Kubišovou. No, a potom jsem se zapojil do dění v Občanském fóru jako všichni ostatní, následně se stal v červnu 1990 poslancem Federálního shromáždění.

Jak se díváte na minulou dobu s odstupem?

Byla to šílená doba, kterou si nedokáže představit nikdo, kdo ji nezažil. Teď už víme, že přechod od totality k demokracii trvá den. Ale vybudovat demokracii několik desetiletí.

ANKETA: Deník se ptal, čím známí lidé regionu byli v listopadu 1989 a jak se jim za posledních 20 let změnil život

Mých 20 porevolučních let

Stanislav Mišák, 57 let, hejtman, Otrokovice
V době revoluce jsem byl ředitelem Veterinárního asanačního ústavu Otrokovice. Po převratu jsem přešel do úplně nového prostředí. Po roce 1989 jsem se stal otrokovickým zastupitelem, poté na dvanáct let starostou. Od loňska stojím v čele Zlínského kraje. Nejsem už pánem svého času, ale nezměnil jsem se jako člověk. Pořád se držím toho, že slušnost a poctivost se vyplácí.
Irena Ondrová, 60 let, primátorka, Zlín
V roce revoluce jsem byla ředitelkou mateřské školy na Jižních Svazích ve Zlíně. Po ní se mi o sto procent změnil život. Byla jsem u založení Občanského fóra učitelů a v roce 1992 mě lidé z mého okolí přesvědčili ke kandidatuře do České národní rady, kde jsem uspěla. Poté jsem byla náměstkyní primátora Zlína, senátorkou a od roku 2007 jsem primátorkou.
Olga Sehnalová, 41 let, europoslankyně, Kroměříž
V roce 1989 jsem byla ve 3. ročníku lékařské fakulty v Brně. Konkrétně 17. listopadu večer jsem se z Brna vrátila domů, poslouchala Hlas Ameriky a dívala se na zprávy rakouské televize, kde informovali o tom, co se dělo na Národní třídě. Na dobu, kdy se pro nás všechny měnil svět, si pamatuji velmi dobře už proto, že ovlivnila můj život, ale i celou naši společnost.
Otmar Oliva, 57 let, akademický sochař, Velehrad
V roce 1989 jsem měl svobodné povolání. A jak se mi za těch dvacet let změnil život? Určitě jsem zestárl. (Smích.) Ale nejvíc se bojím zhodnotit těch dvacet let pouze několika větami. Posun je to ale každopádně pozitivní, a jestli jsou někteří lidé zklamáni, tak je to podle mého názoru jenom kvůli naší zbabělosti, nedůslednosti a měkkosti.
Bursas Charalambos, 57 let, míčový žonglér, Branky
Události kolem 17. listopadu 1989 jsem sledoval s mým kamarádem Čechoameričanem a velmi živě jsme to probírali. Po sametové revoluci a otevření hranic to byla pro mě rozhodně velká změna. Mohl jsem například vycestovat v roce 1991 za mými předky do Řecka, ale také k různým exhibičním žonglérským vystoupením například do Slovinska nebo Chorvatska.
Helena Čermáková, 52 let, herečka, Zlín
V roce 1989 jsem již byla herečkou zlínského divadla. Změnami, které v té době nastaly, jsem byla nadšena. Účastnila jsem se všemožných manifestací, četla prohlášení, zpívala. Od té doby si vážím možnosti svobodně mluvit, číst, volně cestovat. Z vývoje politické morálky jsem ale oproti očekávání zklamaná. Ikonou pro mě zůstává Václav Havel.
Ilja Hartinger, 74 let, akademický malíř, Karolinka
Před dvaceti lety jsem maloval, stejně jako maluji teď. Akorát dnes už dělám méně věcí do architektury, jako skleněné vitráže či mozaiky. Dnes je to větší riziko, co se zaplacení za práci týče. Nejdůležitější změnou ve spojení se sedmnáctým listopadem je pro mě možnost volně cestovat. To mi také umožnilo věnovat se tomu, co dělám teď. Maluji evropská velkoměsta.
Jaromír Kudlík, 60 let, místostarosta, Vsetín
Pamatuji si, že jsem byl v pátek 17. listopadu v pálenici. Moje žena pár dní nato jako první zapálila svíčky u Památníku osvobození na Masarykově náměstí ve Vsetíně. Do revolučního dění jsem se zapojil hned následující pondělí. Organizoval jsem setkávání u pomníku, kde vystupovali lidé se svými projevy. Po změně režimu jsem se stal starostou.
Jindřich Lehkoživ, 38 let, trenér HS Kroměříž
Pendloval jsem mezi Brnem, kde jsem studoval, a mezi Kroměříží, kam jsem jezdil na praxi. V obou městech jsem se účastnil akcí, jako většina studentů. První změnu jsem zaznamenal na praxi. Oblečení a úprava vizáže, vše se postupně začalo uvolňovat. V té době jsem se věnoval fotbalu na vyšší úrovni, vnímali jsme možnost uplatnění mladých hráčů i v zahraničí.
Jiří Pavlica, 55 let, hudebník, Staré Město
V době před dvaceti lety jsem působil jako hudebním redaktor rozhlasu Brno. Od těch dob, musím přiznat, se mi život zásadním způsobem změnil v tom, že jsem se stal svobodným, a to je podle mě mimořádně důležité. Klíčové je pro mě to, že se nyní můžu v hudební profesi naprosto svobodně vyjadřovat a zcela svobodně pracovat.
Igor Stránský, 63 let, ředitel Slováckého divadla, Uherské Hradiště
V době Sametové revoluce jsem působil jako režisér ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. No a jakým způsobem mi Listopad změnil život? Zcela zásadním způsobem. Udělal ze mě totiž ředitele Slováckého divadla a už se nemůžu dočkat další revoluce, která ze mě ředitele zase neudělá.
Miloslav Skřebský, 60 let, ředitel městské policie, Kroměříž
Pamatuji se, že v té době se v Kroměříži zrovna budoval krytý bazén a já jsem se taky podílel na jeho realizaci. Sedmnáctý listopad roku 1989 mi život samozřejmě velmi výrazně změnil, nicméně ty změny podle mého názoru nakonec nebyly až tak důsledné, jak jsme asi my všichni očekávali…
Petr Chmela, 44 let, spolumajitel Tescomy, Zlín
Před rokem 1989 jsem vystudoval konzervatoř a v době převratu jsem byl muzikant. Hrál jsem na bicí. Po revoluci jsem ale byl nucen vydělat si na vlastní nástroje. Založil jsem proto s kamarádem z kapely firmu s kuchyňskými potřebami. Zadařilo se. Dnes je z naší společnosti impérium, které dodává zboží do osmdesáti zemí světa.
Pavel Josefík, 54 let, místostarosta, Uherský Brod
V listopadu 1989 jsem pracoval na stavebním závodě tehdejšího ZVS (nyní ZEVOS) v Uherském Brodě. Listopadová změna přinesla svobodu a nesmírně mě těší, že ji mohla využít již nová mladá generace včetně mých dětí. Myslím si, že bych řádný rodinný život vedl i v totalitě, ale těchto radostí bych se za „starých nepořádků“ určitě nedočkal.
Jaroslav Štika, 78 let, bývalý ředitel muzea, Rožnov pod Radhoštěm
Tou dobou jsem měl letět do Bulharska. V Praze jsem zaznamenal nějaké nepokoje, a když nám oznámili, že nemůže letadlo odletět, vrátil jsem se do muzea v Rožnově. Tam jsem s kolegy zorganizoval schůzi k myšlenkám svobody a kulturního a hospodářského života. Byl to velký zvrat, na který jsem nesmírně dlouho čekal.

Čím jste byli v listopadu 1989 a jak se vám za 20 let změnil život?

Kamil Horák, 25 let, kytarista kapely Day Off, Žalkovice
V té době mi bylo pět let, takže si opravdu nepamatuji vůbec nic. V tom jediném dni se sice staly věci, které ovlivnily životy nás všech, nicméně v tak nízkém věku jsem bohužel vůbec neměl šanci je zaregistrovat.
Zdeněk Janalík, 49 let, senátor a starosta Holešova
V listopadu před dvaceti lety jsem učil matematiku na učilišti v tehdejším Gottwaldově. Zrovna sedmnáctého jsem byl na stužkovacím večírku a o událostech v Praze jsem neměl tušení. Život se mi samozřejmě změnil zásadně. Za těch dvacet let jsem poznal lidi a svět v míře, o jaké jsem dříve ani neuvažoval.
Jiří Kubeša, 62 let, úředník na ministerstvu práce, Valašské Meziříčí
Před sametovou revolucí jsem pracoval v podniku Osvětlovací skla. Po ní jsem začal pracovat v politice. Dvakrát jsem byl zvolen starostou. Za dvacet let se v životě každého člověka přihodí spousta věcí. Zestárl jsem, narodila se mi vnoučata.
Jaroslav Zapletal, 66 let, asistent poslance Jaroslava Plachého, Buchlovice
Listopad 1989 mě zastihl v Brně-Tuřanech u silničního vývoje. Prožil jsem ten den, respektive noc, která následovala a ve které jsme dostávali více informací, jednak v šoku z policejního teroru a zároveň v pocitu určité naděje, že teď se děje něco důležitého, něco, co změní naše životy.

Autor: Marie Šidlová

17.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vánoční strom Nedašova Lhota
27

ANKETA: Vyberte nejkrásnější vánoční strom ve Zlínském kraji

Naši prvňáci. Ilustrační foto

NEPŘEHLÉDNĚTE! Prvňáci ze ZŠ Zubří ve Valašském deníku

Zpěv koled už zítra večer doplní děti ze školky

Sedmého ročníku akce, která v jediný okamžik rozezpívá celou republiku, se letos zúčastní také vesnice na Horním Vsacku. Janová není ve společném zpívání nováčkem.

ANKETA: Vyberte ten nejlepší dárek pod stromeček!

Redakce Deníku pro vás vybrala nejpopulárnější dárky posledních let. Které z nich byste chtěli najít pod stromečkem? Hlasujte!

SOUTĚŽ: Pošli nám svou pohádku a vyhraj

Vánoce jsou tady, a jelikož k nim patří pohádky, tak Deník vyhlašuje soutěž o nejkrásnější dětskou pohádku. Pokud rádi píšete nebo kreslíte, tak neváhejte a zapojte se do soutěže o tu NEJ VÁNOČNÍ POHÁDKU ROKU 2017.  

Přijďte si zítra zazpívat koledy, lidé na Valašsku se připojí na desítkách míst

FOTOGALERIE / Posedmé si stovky lidí v regionu společně s Valašským deníkem zazpívají vánoční písně při celorepublikové akci Česko zpívá koledy. Letošní ročník se uskuteční ve středu 13. prosince v 18 hodin.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT