Vzpomenete si na svůj první model letadla?

Byl to větroň s půldruhametrovým rozpětím křídel, poháněný elektromotorem. Taťka ho pro mě postavil z balsového dřeva potaženého fólií, když mi bylo jedenáct let. Trochu jsem mu při tom pomáhal. S větroněm jsem se učil létat na poli za naším domem. Bavilo mě to, byl to super zážitek.
Vaše nynější modely jsou asi mnohem složitější.

V současné době létám s modelem letadla Jak-55. Má rozpětí tři metry, váží osmnáct kilo a pohání ho motor americké firmy Desert Aircraft s obsahem sto sedmdesát kubíků a výkonem okolo osmnácti koňských sil.

Vyrobil jste si ho sám, nebo to byla stavebnice?

Byla to stavebnice, kterou jsme museli vybavit motorem a elektronikou.

Kolik času takové sestavení zabere?

Když tomu s taťkou věnujeme všechen volný čas včetně víkendů, trvá nám to měsíc. Další dva až tři měsíce potřebujeme k tomu, abychom model špičkově vyladili a zalétali.

Ptát se, kdo vás k leteckému modelářství přivedl, je zřejmě zbytečné.

Taťka létal s větroni, lásku k leteckému modelářství jsem zdědil po něm. Snažil se k němu přivést i staršího bratra Davida. Ten ale dal přednost házené. Taťka, na rozdíl ode mne, nikdy nezávodil. Modelářství bral jen jako zábavu a způsob, jak se odreagovat. Když si jel na letiště zalétat, brával mě s sebou.

Musel vás k létání přemlouvat?

Bavilo mě to. Jen v pubertě jsem občas musel dostat „kopanec", když se mi před závody nechtělo trénovat.

Také v soutěžích modelů je každé vítězství poctivě vydřené.

Čím vás tento obor naplňuje?

Je to krásný pocit, zaletět sestavu s množstvím obratů přesně podle pravidel. Přitom nenajdete dvě úplně stejné, protože každou zaletíte jinak. Úžasné je i to, jaký obrovský výkon je takový malý stroj schopen vyvinout. Kromě toho mi závodění umožnilo procestovat téměř celou Evropu, byl jsem i ve Spojených státech. Poznal jsem spoustu zajímavých lidí a dosáhl mnoha úspěchů.

V jaké třídě závodíte?

Účastním se soutěží obřích akrobatů, známých pod zkratkou F3M. To jsou stroje s maximálním rozpětím křídel tři metry a nejvyšší hmotností dvacet kilogramů. Kromě domácích závodů se svým modelem létám také kontinentální sérii s názvem European Acro Cup.

Na kolik takový model přijde?

Na dvě stě tisíc až čtvrt milionu korun. Podle toho, jakou elektronikou ho vybavíte.

Pořídit takový drahý stroj a zároveň finančně zajistit celou sezonu, to bez sponzorů asi nelze.

To je pravda. Po předchozích úspěších jsem v Americe získal sponzora, od něhož dostávám zdarma motory, elektroniku i servis. Hodně peněz ale stojí cestování, které si hradíme sami. Kdyby mě taťka, mamka a bratr nepodporovali, neutáhl bych to. Bez nich bych určitě nebyl tam, kde jsem. A nemyslím tím jenom peníze. Věnovali mi také svůj čas, povzbuzovali mě a vytvořili výborné zázemí.

Také v soutěžích modelů je každé vítězství poctivě vydřené.Jste trojnásobný mistr Evropy a dvojnásobný šampion republiky. Kterého titulu si ceníte nejvíce?

Často se na závodech sejde silná konkurence, a vítězství bývá doslova vydřené. Proto si vážím každého poháru. Skrývá se za ním spousta práce, úsilí i vzpomínek.

Podělíte se o nějakou zajímavou vzpomínku?

Těch by bylo hodně. Třeba když večer po soutěži sedíme s ostatními závodníky a povídáme si o letadlech i o všem možném. Nebo když se vracíme domů, s oblibou si v hlavě znovu přehrávám celý závod. Taťka navíc rád cestuje, a když už se někam dostaneme, snažíme se v dějišti závodu a jeho okolí poznat co nejvíce.

Připravit se na takový závod určitě není jednoduché. Kde trénujete?

Na letišti v Juřince u Valašského Meziříčí. Před víkendovými závody tam jezdím obvykle od pondělí do čtvrtku. Někdy se ale cítím přetrénovaný nebo jedeme na závody někam daleko, tak přípravu zkrátím.

V čem vlastně soutěžíte?

Mezinárodní asociace každé dva roky vyhlašuje sestavu se čtrnácti nebo patnácti přesně určenými obraty, kterou létáme na závodech po celé Evropě. Další disciplínou je takzvaná tajná sestava, jejíž průběh se dozvíme dvě hodiny před začátkem soutěže. Nezbývá proto čas ji nacvičit, můžeme si ji vyzkoušet jen s malým modelem letadla v ruce. Třetí sestavou je freestyle. Spočívá v létání na hudbu, při kterém lze použít i zvukové a pyrotechnické efekty.

Která disciplína patří mezi vaše oblíbené a kterou naopak nemusíte?

Nejraději mám povinnou a tajnou sestavu. Tu sice předem neznám, ale zkouším si jednotlivé obraty a tím se na ni mohu alespoň zčásti připravit. Freestyle je pro mě horší, protože hudbu často přehluší řev motoru.

Občas dojde i ke karambolům nebo se stroj ztratí v lese. Potkala vás taková situace?

A ne jednou. Nikdy to ale nebyla moje chyba. Kvůli technické závadě jsem ztratil spojení a stroj se stal neovladatelným. Třeba na letišti ve Frýdlantu nad Ostravicí se moje letadlo při pádu úplně rozbilo. Zůstal z něj jenom šrot. O další stroj jsem přišel v Juřince, na letišti ve Frýdku-Místku za letu odpadlo křídlo.

To jsou docela citelné ztráty.

Zvláště, když se něco takového přihodí před závodem. Kdysi mi spadlo letadlo před odjezdem do Belgie. Celý týden jsme pak usilovně pracovali na přípravě druhého stroje.

Jak si Češi vedou v mezinárodní modelářské konkurenci?

Konkurence je velmi silná. Přesto se našim závodníkům začíná dařit. Na významných mezinárodních závodech i letos několikrát skončili na stupních vítězů.

V čem spočívají přednosti a naopak slabiny našich závodníků?

Těžko říci. Problém vidím spíše v subjektivním hodnocení. V některých zemích jsou rozhodčí na Čechy mnohem přísnější. Na některých zahraničních soutěžích jsem nadržování domácím závodníkům sám pocítil.

Také v soutěžích modelů je každé vítězství poctivě vydřené.Jaké zázemí má letecké modelářství na Vsetínsku?

Myslím, že docela solidní. Působí tady několik klubů včetně zuberského, jehož jsem členem. Letiště v Juřince patří mezi nejlepší v širokém okolí. Má tvar kříže, který dovoluje létat do více stran, ke všemu je dlouhé a široké. Škoda poněkud nešťastného umístění rožnovského letiště. Obyvatelé nedalekých domů si občas stěžují na hluk.

Slyšel jsem, že české motory do modelů letadel jsou ve světě hodně žádané. Je to pravda?

Určitě. Přímo v Juřince působí firma na jejich výrobu. Dříve jsem s jejími motory také létal. Nakonec jsem dospěl k názoru, že ty americké mi vyhovují lépe.

Jiný modelářský obor vás neláká?

Snad auta, i když ani ta ne. Kdysi jsem od sponzora dostal model auta poháněný spalovacím motorem. Předtím se mi na závodech líbilo, jak s nimi kluci jezdí, a přál jsem si mít takové auto doma. Brzy jsem ho ale prodal. Prostě to není ono.

A co zkusit to za kniplem opravdového letadla?

Už jsem si to zkusil, v šestnácti letech jsem dokonce získal pilotní průkaz. Ve Frýdlantu nad Ostravicí jsem létal na ultralehkém letadle. Brzy jsem od toho ale upustil. Bylo to příliš náročné na peníze i na čas. Uvidíme do budoucna, možná se k motorovému létání vrátím.

Naposledy jste se svým modelem závodil před rokem, to jste obhájil titul mistra republiky. Proč už letos na závody nejezdíte?

Z rodinných důvodů a kvůli práci jsem si dal roční přestávku. Namísto soutěží jezdím na exhibice. Bývá tam více modelů, i z jiných kategorií. Také letecké ukázky jsou volnější. Člověk tam může zalétat, co chce. Počátkem září jsme byli na Lipeneckém okruhu v Praze. Sešlo se tam dva a půl tisíce diváků. Tolik lidí na žádném závodu nepotkáte.

Takže vaše úspěšná kariéra ještě nekončí?

Nevím ještě, jak dlouhá nynější přestávka bude. K závodění se ale chci vrátit.

Může si několikanásobný mistr Evropy a republiky určit další výkonnostní cíl?

Může, třeba v zaměstnání. Pracuji jako finanční poradce. Mým cílem je kariérní růst a dosažení vyšších pozic. Jako letecký modelář vím, že je zapotřebí píle, vytrvalosti a ochoty udělat i něco navíc, abych toho dosáhl.

A vaše cíle v leteckém modelářství?

Napadá mě mistrovství světa, ale nic takového v naší kategorii není. Vrcholnou soutěží je mistrovství Evropy.

Co byste jako zkušený modelář doporučil mladším zájemcům o tento obor?

Aby na sobě pracovali a měli své cíle. Pokud člověk chce být úspěšný, musí tomu obětovat čas i peníze. A vytrvat. Když jsem začínal, namísto za kamarády, na kolo nebo do kina jsem šel na letiště a víkendy trávil na závodech. Když se blížila maturita, učil jsem se i na cestách. V neděli v noci jsme se vrátili domů, ráno už jsem musel do školy. Mezitím ještě brigády… Je to dřina, ale dá se zvládnout. A radost z úspěchů za to stojí.

Je letecké modelářství vaše jediná záliba?

Není. Také posiluji, poslouchám hudbu, poznávám nové země a lidi. Nebo si rád vyjedu autem. Loni jsme s taťkou procestovali Korsiku. Teď bych to chtěl zkusit sám, nebo s někým z kamarádů.

Daniel Hrachovec

• narodil se před dvaceti lety ve Valašském Meziříčí
• od narození žije v Zubří
• vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Rožnově, obor počítačové systémy
• pracuje jako finanční poradce
• leteckému modelářství se věnuje od jedenácti let
• trojnásobný mistr Evropy a dvojnásobný mistr České republiky ve třídě F3M
• další záliby: posilování, cestování, hudba, jízda autem
• životní krédo: Nevyhrává ten, kdo je nejsilnější nebo nejrychlejší, ale ten, kdo vydrží.

Autor: Josef Beneš