S nápadem na vytvoření pamětní desky přišel ještě za života autorky nakladatel Jiří Sloupenský starší, majitel tiskárny v Lanškrouně. Právě s jeho rodinnou firmou spolupracovala Helena Mičkalová při vydávání svých knih. „Byla mimořádným člověkem s mimořádnou duší a srdcem. Spolupracoval jsem možná s padesáti spisovateli, Helena Mičkalová patří mezi ty, jichž si vážím nejvíce," řekl o valašské spisovatelce Jiří Sloupenský starší.

Na Heleně Mičkalové si cení skromnosti a snahy uchovat příběhy pro budoucí generace. „Její hlavní starostí bylo, aby knihy byly co nejlevnější. Aby nestály více, než devadesát devět korun. A aby je tedy opravdu mohli mít v každé chalupě. Na to obětovala vlastní prostředky," připomněl nakladatel, který se v pátek zúčastní slavnostního odhalení pamětní desky v Karlovicích.

Získat pro nápad na její zhotovení podporu u vedení obce, nebylo složité. „Zastupitelstvo to odsouhlasilo. Helena Mičkalová měla velký význam pro uchování valašských tradic," řekl starosta Velkých Karlovic Miroslav Koňařík.

Pamětní desku zhotovil akademický sochař Zdeněk Kolářský společně se svým synem Petrem. O úhradu nákladů na výrobu se podělí obec Velké Karlovice s několika sponzory.

Slavnostní odhalení desky se uskuteční v budově obecního úřadu ve Velkých Karlovicích v pátek 4. září v 15 hodin. V programu vystoupí děti z místní školy a cimbalistka Broňa Dočkalová.

Chybět nemohou ani členky pěveckého sboru Karlovjanky, který Helena Mičkalová ve Velkých Karlovicích dlouhá léta vedla. „Paní učitelka Mičkalová byla neobyčejně hodná osoba. Vedla nás citlivě. Vzpomínáme na řadu krásných pořadů, například když jsme doprovázeli svým zpěvem cimbalistu Jana Rokytu ve vsetínské knihovně, kde Ludvík Vaculík vyprávěl o svém románu Cesta na Praděd," připomněla nynější vedoucí sboru Karlovjanky Jitka Ryplová.

Helena Mičkalová však uměla být i přísná. I když v jejím podání i přísnost působila spíše mile. „Když jsme se dlouho bavili a už nás měla dost, oslovila nás holubičky. To byl signál, že už opravdu máme přestat vykládat a začít zpívat, že jde do tuhého. Jinak jsme pro ni byly děvčata nebo cérky," zavzpomínala Jitka Ryplová.

Helena Mičkalová uměla také povzbudit. „Když jsme měli před vystoupením trému, říkala: představte si, že nevidíte hlavy diváků, ale že jsou to hlávky zelí," usmála se Jitka Ryplová.

Helena Mičkalová se narodila v Mistříně u Kyjova 3. září 1935. Jako dítě trávila každé prázdniny u prarodičů ve Velkých Karlovicích, odkud pocházela její maminka. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Kroměříži a Pedagogický institut ve Zlíně. Ve Velkých Karlovicích nastoupila na své první učitelské místo a celý aktivní život zde pracovala jako učitelka, později jako zástupkyně ředitele. Vedla také obecní kroniku.

Měla celou řadu zálib a celoživotních lásek. Patřily k nim především knihy, ochotnické divadlo a národopis, kterému se věnovala po mnoho let. Sedmadvacet let vedla dětský soubor Javorník a pěvecký sbor žen Karlovjanky.

Vedle písní a tanců ji zajímaly hlavně pověsti a originální vyprávění, plné krásného nářečí. Sbírala je a zapisovala podle vyprávění pamětníků přes třicet let. Poté je zúročila ve svých knihách O čem si vyprávjajú Karlovjané, Co sa Karlovjanom stalo aj nestalo a Co si pamatujú Karlovjané. Přispívala také do novin a časopisů a publikovala zajímavosti z historie a místopisu Valašska a Velkokarlovicka.