Bohužel nejen pro ni, ale také pro téměř devět desítek jejích spolupracovníků, se tato životní kapitola nyní uzavírá. Sklárny v Karolince, které jsou součástí novoborského Crystalexu, ukončují výrobu. Jejich zánik znamená zřejmě definitivní tečku za stošedesátiletou sklářskou tradicí, se kterou je spjatý samotný vznik města Karolinka.

„Je nám to všem hrozně líto, hodně jsme tady zažili. Já jsem věřila, že tady ještě těch deset, dvanáct let do důchodu vydržím,“ neskrývá smutek Daniela Syrová.

Štěstí má v tom, že se jí už podařilo najít nové zaměstnání. „Přejdu vlastně z práce do práce, i když do úplně jiného oboru. Mnozí ale novou práci stále hledají. Tady u nás je to těžké,“ netají odcházející sklomalířka.

Karolinské sklárny se v posledních letech soustředily na produkci leptaného skla. „Šlo o sklo leptané kyselinou, někdy se leptání kombinovalo také s malováním či stříkáním barvou. K dekoracím se používalo také zlato či platina,“ přibližuje ředitel skláren v Karolince Jiří Morávek.

Do celého světa

Dekorované sklo z Valašska mířilo doslova do celého světa.

„Dodávali jsme do Číny, Japonska, Ameriky, celé Evropy i do Ruska,“ připomíná Morávek. Podle jeho slov si však firmy ve světě začaly ve větší míře dekorace dělat samy. Zakázek tak postupně ubývalo až majitelé Crystalexu došli k jednoznačnému rozhodnutí – přesunout výrobu z Karolinky včetně veškeré technologie do Nového Boru.

K poslednímu květnu dostalo v karolinských sklárnách výpověď 87 lidí. „Výroba v Karolince skončí k poslednímu červenci. Zachována zůstane jen podniková prodejna, aby si zde lidé mohli dál nakoupit naše české sklo. Firma se bude snažit prodejnu i nadále zásobovat,“ ujišťuje Jiří Morávek.

Záměr hromadně v Karolince propouštět oznámilo vedení Crystalexu vsetínskému úřadu práce písemně v druhé polovině dubna. Tak, jak mu ukládá zákon.

„Se zaměstnavatelem jsme v úzkém kontaktu a vzniklou situaci společně řešíme,“ ujistil ředitel úřadu Stanislav Rudolf.

Helena Langrová z odborové organizace karolinských skláren připomněla, že už dříve firma zažívala období, kdy bylo lépe a kdy zase hůře. Ohlášení definitivního konce ale přišlo náhle.

„Bylo méně zakázek a už od podzimu se snižovaly stavy zaměstnanců. Že by měl být úplný konec, ale jasné nebylo. Ještě na začátku dubna jsme doufali, že to ustojíme,“ netají Helena Langrová.

Jen s "udržovacím" týmem

Sklárny zažily krizi i v roce 2009, kdy se na osm měsíců zastavila výroba.

„Znovu jsme se rozjížděli v devadesáti lidech,“ připomíná Langrová. Počet zaměstnanců pak vyrostl téměř na sto sedmdesát, ještě v letech 2015 a 2016 fungoval dokonce třísměnný provoz. Postupný úbytek zakázek ale podnik nakonec dostal do kolen. V létě se provoz úplně zastaví a výroba se přesune do Nového Boru. V Karolince do podzimu či konce roku zůstane už jen „udržovací tým“, který se postará o vyexpedování posledních zakázek.

„Pro sklárnu, která tady byla sto šedesát let, je to rána. Byly tu zainteresované celé generace rodin, pro něž je to srdeční záležitost. Je to hodně emoční, ale spíše než vztek, nyní převládá smutek a slzy,“ říká Helena Langrová.

Souhlasí s ní starostka Karolinky Marie Chovanečková. „Je to hrozně smutný okamžik. Byla tady spousta úžasných sklářů a sklářských rodin, které to musí bolet o to více,“ uvědomuje si starostka města, které bylo po celou svoji historii spjaté s výrobou skla.

„Na tom Karolinka vyrostla a získala své jméno a věhlas u nás i ve světě. Konec sklárny je radikální mezník, kterým se mění sama historie města,“ říká Marie Chovanečková.

Ruku v ruce s historickým a lidským hlediskem jde také hledisko praktické – ztráta velkého zaměstnavatele. V Karolince další takový není. Areál skláren patří Crystalexu. Firma jej po dokončení přesunu výroby do Nového Boru s největší pravděpodobností nabídne k prodeji. „Uvidíme, kam se to bude ubírat. Jestli se najde podnikatel, který provoz koupí třeba na jinou výrobu a vzniknou pracovní místa. Byli bychom rádi,“ netají starostka Karolinky.

V návrat ke sklářské tradici už ale nedoufá. „Já jsem rozený optimista, ale nevěřím, že by se v Karolince někdy znovu rozjely sklářské pece, byť bych si to velmi přála,“ uzavírá Marie Chovanečková.

Historie skláren v Karolince

Sklářská tradice na Horním Vsacku sahá až do druhé poloviny 19. století. V letech 1861 až 1862 nechal podnikatel Salomon Reich postavit na východním okraji Nového Hrozenkova postavit sklárnu, kterou po své nevlastní matce pojmenoval Karolinina huť. Hlavním odbytištěm výrobků z huti – broušeného skla a cylindrů na petrolejové lampy – byla Vídeň a oblast Haliče. Součástí sklárny byla také pila na pravém břehu Bečvy.

Výstavba závodu brzy podnítila další stavební činnost v jejím okolí a vznik nových živností. Prosperující huť byla motorem celého regionu. V provozu sklárna přečkala i první světovou válku.

Během hospodářské krize ve 30. letech dvacátého století se firma S. Reich a spol. dostala do finančních potíží, které se jí nepodařilo vyřešit a firma zkrachovala. Na jejich troskách vznikla nová společnost Českomoravské sklárny, ta však již Reichům nepatřila.

Během 2. světové války huť pracovala, ale při přechodu fronty se její provoz na skoro 3 měsíce zastavil. V roce 1946 byla znárodněna a stal se z ní národní podnik Českomoravské sklárny.

Roku 1949 se průmyslová místní část Nového Hrozenkova stala samostatnou obcí pojmenovanou podle skláren Karolinina Huť. O dva roky později byla přejmenována na obec Karolinka.

Podnik v této době nesl zejména název Moravské sklárny, poté byl začleněn pod státní podnik Crystalex. Vyráběl především nápojové sklo. Po privatizaci v devadesátých letech se celý Crystalex stal součástí uskupení Porcela Plus. Hutní ruční výroba se začala soustředit na výrobu stolních doplňkových kusů – karafy, láhve, decantery a vázy.

Dekorační výroba se kromě výroby klasických dekorů vydala směrem k větší plastičnosti dekorů - využitím technologie impression. Majitelé sklárny přesunuli v roce 2005 hutní výrobu skla a závod se začal specializovat pouze na dekorování skla. Po krachu skupiny Porcela Plus v roce 2008 se nově vzniklé společnosti Crystalex CZ ještě podařilo obnovit výrobu dekorovaného skla v Karolince a směřovat většinu produkce do zahraničí. V roce 2020 ale sklářská kapitola historie města Karolinka zřejmě definitivně končí.