Ne tak brzy třináctiletý Valentýn Hrček ze Vsetína. Pro tohoto chlapce jsou vlaky a všechno, co je s nimi spojováno, obrovským tahákem. Koníčkem, kterému, jak o něm tvrdí jeho kamarádi i maminka, naprosto propadl.

„Vlaky mám opravdu moc rád. Ale ne jejich modely, ty skutečné. I když nějaký ten model lokomotiv a vagonů mám doma taky," prozrazuje na sebe Valentýn.

Jeho vášní jsou převážně moderní lokomotivy. „Ale krásné jsou i staré lokálky a vagonky. Když je příležitost, neváhám a svezu se jimi. Zatím naposledy jsem jel na jaře historickým vlakem taženým Šlechtičnou. Svezl jsem se už ale taky ve vlaku vedeném lokomotivou Matěj z depa ve Valašském Meziříčí. Bylo to na Mikulášský jarmek v Kloboukách," svěřuje se mladý milovník vlaků.

Valentýn má v malíčku i informace o jednotlivých vlacích jedoucích ze Vsetína i o těch, které městem projíždějí. Včetně času jízdních řádů. „Tento rychlík jede z Prahy a měl vyjíždět ze Vsetína do Horní Lidče před pěti minutami. Má zpoždění," říká chlapec zklamaně.

Valentýn Hrček sní o tom, že se jednou stane strojvedoucím a bude vlaky sám řídit. Zatím má ale na ten opravdový vlak dost času. Nedočkavost jej však přivedla k virtualitě. Řídí vlaky prostřednictvím počítačových programů. „Nejde jenom o to vlak řídit. Mám hru, v níž musíte při řízení vlaku dodržovat všechny bezpečnostní předpisy a řídit se různými značkami. Pokud to neudělám, vlak se prostě zastaví a dál nejede," představuje hoch svoji nejoblíbenější vlakovou počítačovou hru.

Valentýnovu zájmu odpovídá také výzdoba jeho pokoje. Zdi jsou polepeny několika plakáty s vlakovou tematikou. Ty mu hlídá jeho věrný kamarád, labradorský retrívr Marley. „Chodíme spolu na procházky. Taky se rád se mnou dívá na vlaky. Vždycky na ně štěká," usmívá se snad budoucí mašinfíra.