Přestože počasí bylo poměrně nevlídné, zavítaly do rožnovského skanzenu stovky lidí. Zachumlaní do teplých bund a zimních čepic účastně pozorovali mladé promrzlé folkloristy. Ty totiž chránily většinou jen kroje. „Podívej se, jak se celá třepe,“ ukazuje na malou copatou dívenku opodál stojící žena. Její společník mlčky přikyvuje a zahřívá si ruce i zbytek těla kelímkem horkého svařáku.

Třebaže členové souborů Ondřejnica ze Staré Vsi pod Ondřejnicí a Vizovjánek z Vizovic těsně před nástupem na dřevěné pódium urputně zahřívali zkřehlé prsty, do vystoupení se pustili naplno.

Na Hod Boží velikonoční ukázali návštěvníkům skanzenu tradiční velikonoční zvyky zpestřené tancem, zpěvem i přednášením krátkých velikonočně pojatých úryvků. „Opravdu je obdivuju. Já bych s tím nejspíš sekl a radši si šel sednout někde do tepla,“ ocenil Vojtěch Živocký, který na velikonoční program do Rožnova zavítal až z Brna. Právě

Velikonoce jsou podle něj svátkem, kdy by člověk neměl sedět doma. „Vždyť je to také začátek jara. I když zrovna dnes to tak vůbec nevypadá,“ zavrtěl hlavou.

Kromě statečného vystoupení folkloristů či obchůzky mladých klapotářů si lidé pochvalovali i bohatý výběr velikonočního zboží. Někteří na poslední chvíli sháněli ozdoby či pohoštění na stůl pro sváteční hosty. Jiní zase dorazili s cílem obstarat si nějakou pořádnou pomlázku.

Na to, co se skrývá pod označením hudačka, odpověděl ředitel skanzenu Vítězslav Koukal. „Pocházím z jižní Moravy, takže hudačka se u nás neříkalo. Byl to mrskút anebo šmigrust,“ přiblížil.

Pojem však podle svých slov samozřejmě zná. „Je to totiž prakticky totéž,“ podotkl Koukal. Zároveň se zamyslel nad tím, jak koledníci vyřeší náhradu jalovce. „Je to přísně chráněná rostlina, takže nevím, jestli někdo bude chodit. Já ale normálně chodím s žílou,“ dodal ředitel rožnovského skanzenu.