A není se co divit. Pořad Velikonoce na Valašsku, který ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm již tradičně rozložili do tří dnů, se právem řadí k těm nejnavštěvova­nějším.

Bílou sobotu věnovali tvůrci programu především oblíbenému jarmarku s bohatou nabídkou velikonočního zbo­ží.

Dnes je neděle, tedy Hod boží velikonoční. Úzké chodníčky Dřevěného městečka jsou beznadějně ucpané stovkami návštěvníků, kteří se jako líná řeka pomalu posunují kolem desítek stánků s řemeslnými výrobky a občerstvením.

Ve vzduchu se prolíná pestrá směsice vůní. Tu topinky s česnekem, tu kus uzeného či klobása, jinde medovina nebo káva. Voní i čerstvé vrbové proutí. „Pamatujte, že chlapi můžou v pondělí chodit jenom do poledne. Jestli přijdou po dvanácté, žeňte je naopak vy," radí příslušnicím něžného pohlaví usměvavá prodejkyně ve vestě z ovčí vlny, zatímco její prsty hbitě splétají tatar zajímavého vzoru. Lidé v doslechu se usmívají.

Hraje cimbálovka, na pódiu se tančí

Od rybníčku zní veselé tóny houslí a cimbálu. Muzika Pramínky z Kopřivnice osvěžuje uši početného publika svým repertoárem. Odměnou je spontánní potlesk.

Lidové nástroje zaznívají také z palouku v centru Dřevěného městečka, které je nejstarším ze tří areálů Valašského muzea v přírodě. Pódium je doslova v obležení stovek diváků. Členové souboru Leluja z Provodova jim předvádějí tradice Luhačovského Zálesí v pásmu nazvaném Od fašanku po svatého Ducha. Začínají vynášením mařeny, pokračují obchůzkami klapotářů či šmigrustem.

V kulturním programu dnes nejsou osamocení. Střídají se se vsetínským souborem Vsacan, vystupuje také Zašovský chrámový sbor.

Ve stánku nedaleko fojtství z Velkých Karlovic zdobí Božena Pařenicová z Dolní Bečvy velikonoční kraslici. Jistou rukou kouzlí roztaveným voskem na skořápce obarvené tmavou modří pravidelný vzor. „Dříve jsme chodila do skanzenu za muzikou. Pak mne zaujaly kraslice. Tak jsem to doma zkusila a už mi to zůstalo," říká Božena Pařenicová. Ve skanzenu tvoří tradiční valašské vzory, které se naučila od starých babiček či z krojů, výšivek a čepců, už pětatřicet let.

Oči desítek zvědavců jí při práci nevadí. Stejně tak ani dalším řemeslníkům, kteří přijeli do Dřevěného městečka předvést svůj um.

Vzduch náhle rozřízne ostrý zvuk řehtačky. Klapotáři z Loučky vyrazili na svou obchůzku. Tragači, klepadly a řehtačkami nahrazují zvony, které podle tradice odletěly do Říma. Od rybníčku už zase zní cimbálovka.