Každý ze sekáčů dostal na louce u chaty Nivka vymezenou plochu, kterou měl v co nejkratším čase pokosit. To ale nebylo jediné hodnotící kritérium. Šlo také o výšku strniště, jeho kvalitu a nezanedbatelnou roli hrálo i ustrojení soutěžících.

„Každá kosa má určitou délku, chlapi používají třeba osmdesátky, ale jsou i stovky. Někdo má větší, jiný menší záběr," popsal Štroblík. „Každý vidí, že sekání není nic snadného, ale pěkná dřina," dodal.

Odpoledne se konala také soutěž v řezání „hrbaňů" dřeva na „klátky". Letošní sečení bylo zároveň oslavou již patnáctého výročí spolku, na kterém mohou účastníci po celý den zhlédnout ukázku lidových řemesel. Více se dočtete v pondělním tištěném vydání Valašského deníku.

TÁŇA MARKOVÁ