„Zprvu jsme se scházely v městské knihovně. Bylo tam těsno a žádné hračky. Teď už přes rok chodíme sem,“ ukazuje spoluzakladatelka centra Zdeňka Smahlová na dvě místnosti v prvním patře Hasičského domu. Kromě hasičů a rodičů s dětmi v budově sídlí policejní služebna.
Nábytek rodiče získali z fary a mateřské školy, kde pořizovali nový. Hračky jim darovali místní lidé nebo je nakoupili z peněz, které jejich občanskému sdružení poskytl Zlínský kraj. Nyní uvažují o nákupu dětských kuchyněk a nářadí, aby děti před nástupem do mateřinky získaly potřebnou zručnost.
Centrum bývá otevřeno dvakrát týdně. Volná dopoledne v něm střídavě tráví okolo pětadvaceti maminek a třiceti dětí ve věku od jednoho do tří let. Tatínci a prarodiče chodívají nejčastěji jako doprovod. „Scházejí se u nás také maminky s předškoláky. Není jich ale mnoho, jsme malé městečko,“ připomíná Smahlová.
Slůně slouží především jako herna. Děti si hrají a učí se při tom žít v kolektivu. Malují, lepí, stříhají a osvojují si další dovednosti. Maminky pro ně pořádají besídky a výlety, samy si se zájmem poslechnou přednášku lékaře nebo policisty.
„Moc se nám tady líbí. Syn si zvyká na děti i cizí prostředí. Když potom někam přijdeme, vůbec se nebojí,“ pochvaluje si Jana Kotradyová, která sem dochází s ročním Tomáškem. Také Gabriela Pajdlová a její tříletá dcera Kristýnka si centrum oblíbily. „Naučila se, jak se chovat k ostatním dětem. Navíc bývá první, na kom se přesvědčím, jestli ostatní děti zvládnou programy, které pro ně připravuji,“ vysvětluje Pajdlová.
Donedávna ve Slůněti pořádali rovněž kurzy angličtiny pro děti. „Studentka, která je učila, se ale připravuje na státnice. Snad najdeme někoho dalšího, kdo by od nového školního roku ve výuce pokračoval,“ věří Smahlová.
