Nejde jim ani tak o kochání se přírodou, jejich i několikakilometrové brodění má prozaičtější důvod: zajímají je kovové odpady, kterými řeka doslova oplývá.

V křoví pečlivě zamaskované hromádky železného šrotu se začínají i letos objevovat na březích Bečvy. Procházím se s třiatřicetiletým Martinem Filou, který mi jeden z takových svých pokladů, schovaný pod starou dekou a větvemi, ne příliš ochotně ukazuje. „Než to odvezeme, mohl by nám šrot někdo ukrást,“ vysvětluje dokonalou kamufláž nezaměstnaný muž, který nedávno navíc přišel o sociální podporu. Se svým bratrem pokrývají zhruba čtyřkilometrový úsek od hovězského splavu až po začátek Halenkova.

„Až toho bude dost, najmeme si nějakého známého a všechno to najednou odvezeme do šrotu, každá koruna dobrá,“ říká Martin, když ze studené vody tahá další úlovek v podobě zkorodované kostry bicyklu. V řece a na březích už našel různé vzácnosti, jednou to bylo dokonce téměř použitelné jízdní kolo i s plášti. „Hlavně bereme různé plechy, kýble, trubky, výfuky, letos jsme si vydělali už osm set korun,“ přiznává s jistou dávkou hrdosti a hned dodává, že hlavně chataři v Huslenkách je mají rádi. „Jedna paní nám říkala, že je škoda, že nás takových není víc,“ pyšní se Fila. To, že si někteří pletou Bečvu se skládkou, samozřejmě lidem žijícím v okolí řeky vadí a sběrače kovů vítají. „Díky iniciativě těchto lidí se okolí Bečvy stalo čistější a bezpečnější je rozhodně i koupání,“ říká na adresu bratrů Filových Miroslav Čapák, který bydlí jen několik metrů od vody.