Domů se chce dopravit také postarší muž z Jablůnky. Je v tom ale problém. Muž je na vozíku a autobus není nízkopodlažní. „Jen mi otevři zadní dveře. O zbytek se už postarám sám,“ křičí vozíčkář na překvapeného řidiče autobusu. Podobných příběhů zažívají postižení lidé v regionu denně desítky.
Nedostatek bezbariérových autobusů si uvědomuje i výkonný ředitel vsetínské ČSAD Josef Růčka. „V současné době jich máme sedm. Do konce letošního roku chceme pořídit další tři,“ reaguje ředitel, který také připouští, že to pro cestující, nemusí být zatím tolik znát. „Autobusů příměstské hromadné dopravy máme totiž dvě stě třicet,“ doplňuje Růčka.
Ředitel zároveň dodává, že nákup nízkopodlažních autobusů ovlivňuje finanční krize a ubývající počet cestujících.
Problém s dopravou svých postižených dětí na Vsetínsku do škol či k lékaři každodenně řeší také rodiče. Často proto musí vyhledat placenou službu. Ve Vsetíně ji zajišťuje například sdružení Auxilium. „Přepravit elektrické vozíky v autobusech moc dobře nejde. Usilujeme o to, aby se naše služba stala bezplatnou,“ prozrazuje předsedkyně klubu Auxilium Lenka Šebelová.
Potřebu posílit dopravu nízkopodlažními autobusy potvrzuje také vedoucí vsetínské pobočky centra pro zdravotně postižené Michal Škrabánek.
„Když vsetínská ČSAD autobusy doplňuje, měla by nakupovat hlavně nízkopodlažní. Ty jsou ale dražší než ty běžné,“ komentuje situaci Škrabánek.
close
zoom_in
Kromě dopravy se podle něj lidé s handicapem potýkají na Vsetínsku s celou další řadou problémů.
„Například se musí myslet na přístupnost objektů,“ upozorňuje Škrabánek.
Bezbariérových míst během let ve Vsetíně přibylo.
Přístupné jsou pro lidi na vozíku hlavně veřejné budovy, které jsou často vybaveny hydraulickou plošinou.Podle Škrabánka to ale není to nejlepší řešení.
„Při obsluze plošiny musí tělesně postižení stále žádat o pomoc. Když se navíc vypne elektřina, nedostanou se nikam,“ reaguje ředitel centra, který také dodává, že je lépe, když jsou bezbariérové vstupy do budov řešeny přímo architektonicky nikoli technikou.
Tak je tomu například ve vsetínských lázních nebo na městském úřadě.
Bariéry navíc často vytvářejí postiženým ostatní lidé. Stačí se podívat na elektrickou plošinu v knihovně na náměstí.
Dnes ji například překrývají jízdní kola. Pokud by tedy některý vozíčkář chtěl do knihovny, musel by nejprve požádat o odsun kol.
„Zdravý člověk si takové věci mnohdy neuvědomí,“ kroutí hlavou nad podobnými situacemi Škrabánek.
