V něm by křesťané měli až do Velikonoc rozjímat nad směřováním svého života a činit pokání.

Půst potrvá čtyřicet dní, neboť podle Starého zákona právě tolik roků putoval hebrejský lid z Egypta do zaslíbené země.

„Je to popel ze svěcených jívových kočiček, jimiž jsme vyzdobili náš kostel o loňské Květné neděli,“ prozrazuje původ popelce farář Pavel Stefan.

Libuše Furmánková si na svůj první postní křížek stále pamatuje.

„Byla jsem malá, mohlo mi být osm let,“ vzpomíná sedmdesátiletá žena, která si pro popelec chodí každý rok, pokud je zdravá.

„Postní doba je pro mě příležitost spatřit sama sebe v pravdivém světle a s tím, co ve mně není dobré, něco udělat,“ říká.

Obdobně to vnímá o pět let starší Jaroslav Weingart z Poličné.

„Je třeba držet se zpátky a v člověku, který mi třeba překáží, vidět Ježíše,“ tvrdí muž a dodává, že bez každoročně udíleného popelce si život neumí představit.