Jedenáctiletého Dana přišli kromě rodiny pozdravit i přátelé, členové Junáka a sportovních oddílů, a také spousta těch, kteří jej znali jen z doslechu.

Většina návštěvníků luhačovické obřadní síně svírala v rukou bílé květiny, stejnou barvu měla i rakev. Smuteční proslov, který byl vlastně Danovým životopisem, četl stejně starý chlapec.

Jeho ústy pak zesnulý poslal vzkaz i svému kamarádovi, který stále leží raněný v nemocnici. „Honzo, drž se, a bojuj i za mě,“ četl malý řečník.

Slovo si vzal například i vedoucí pozlovického Junáka, který povídal o Danově první stezce odvahy i o skautském táboru, který absolvoval teprve ve čtyřech letech. Za řečnickým pultem vzpomínal na chlapce také vedoucí házené či vytrvalostních sportů.

„Na Slováckém běhu ztratil někde botu, ale doběhl do cíle i bez ní. Říkal mi tehdy, že líp to nedokázal,“ vzpomínal další ze smutečních hostů.

Písně, které doprovázely Dana na poslední cestě, jindy vzbuzují radost. Nyní při songu Život je jen náhoda, hudbě Beatles, Linkin Park či písních stylu R´n´B tekly slzy.

Dan zemřel minulý pátek, den poté, co na něj a další kolemjdoucí spadl v centru Zlína vzrostlý strom. Zraněných bylo sedm osob. Danův spolužák Honza, který je těžce raněný, je nyní v brněnské fakultní nemocnici, kam jej den po nehodě transportoval vrtulník.