Vysoké teploty a málo srážek mají za následek dramatický úbytek vody v tocích. Hladiny jsou na historických minimech. K tomu, aby našinec překonal řeku či potok suchou nohou, prakticky není potřeba hledat most či brod.

„Situace je velmi vážná. Zbylá voda se přehřívá, ubývá v ní kyslík a ryby se dusí a ve velkém hynou," přiblížil hospodář valašskomeziříčské rybářské organizace Zdeněk Blinka.

To navíc není jediný problém. Další citelné ztráty způsobují příslušníkům Petrova cechu volavky. Podle Zdeňka Blinky jsou jich v regionu stovky a pro ryby jsou stejně nebezpečné, ne-li nebezpečnější, než tropické vedro. „Volavka při tak nízké hladině nemá problém brouzdat korytem sem a tam. Pro horkem dezorientované a apatické ryby si chodí jako do suši baru," rozčiloval se rybářský hospodář.

Úbytek ryb se nelíbí ani ochráncům přírody. Z toků totiž mizí i vzácné druhy. Také ekologové už proto začali bít na poplach. „Je třeba začít něco dělat. Příroda potřebuje naši pomoc," bouchl pěstí do stolu předseda 
3. Základní organizace Českého svazu ochránců přírody ve Valašském Meziříčí Ivan Chumchal. Kolegy v regionu vyzval k předkládání návrhů, jak zajistit jednoduché ale účinné okysličování vody. Mluví se o použití čerpadel, míchadel i o brigádách za účelem výstavby nových splávků na řekách i potocích. Do těch se chtějí zapojit také skauti. „Stavba splavů je dobrým námětem pro letní příměstskou táborovou hru. Navíc to pomůže dobré věci," mínil vedoucí 4. chlapeckého oddílu Lvíčat ve Vsetíně Ladislav Mikuš.

Na závěr dlužno dodat, že výše zmíněné poplašné zvony ekologů zní poněkud neuspořádaně. Ochránci přírody se totiž nemohou mezi sebou shodnout, zda nejdříve chránit ryby před horkem, nebo volavky před rybáři. Rybáři už totiž nemají daleko k tomu, začít opeřenou populaci brodivých ptáků násilím regulovat a v tocích pro milovníky rybolovu zachránit alespoň minimum toho, co se dá.

Pozn. red.: Text se nezakládá na pravdě