„Do přírody jsem chodil odmala. Svou první udici jsem dostal jako dárek za výhru v soutěži,“ vzpomíná na své rybářské začátky zkušený rybář, kterého tak, jako každého rybáře, potěší, když vyloví nějaký pěkný kousek.
„Největšího kapra jsem vytáhl na Bystřičce. Měřil šedesát pět centimetrů. Zrovna jsme byli na rybách s vnuky. Jeden z nich měl hlídat udici a já jsem šel rybařit s druhou, no a na tu, co měl hlídat vnuk se ryba chytila,“ směje se sympatický muž.
Na ryby však s vnuky, jak sám přiznává, už příliš často nechodí. „Mají vlastní záliby. Ale vždycky se mě na rybaření zeptají: „Dědo, tak co, jak jsi na tom?“,“ doplňuje Vsetíňan.
Pobyt u vody má Antoním Průcha opravdu rád. Člověk tam podle něj přijde na jiné myšlenky a odpočne si. „Nejraději chodím na Bystřičku. Je to pro mě nejblíže. I když Lačnov má jistě také své kouzlo. Ještě také chodívám někdy na „Balaton“,“ prozrazuje rybář.
Nejčastěji loví na splávek. Dříve však hodně rybařil také na pstruhových vodách. „Už jsem přece jenom starší. V takových vodách bych mohl snadno uklouznout, proto už na pstruhy nechodím,“ vysvětluje vítěz.
Na závody však chodí pravidelně. „Účastním se jich skoro pokaždé. Setkávám se tu s kamarády. Všichni se tu známe, je to příjemné,“ prozrazuje rybář.
Na druhou stranu, ale připouští, že se na závodech soutěžící mezi sebou občas i neshodnout.
„Může se stát, že někdo „přehodí“ jiného rybáře a pak se dají do křížku,“ připouští nenápadný muž.
Na otázku zda ryby nosí domů často, se usměje. „Někdy se stává, že nic nepřinesu, ale žena mi to nikdy nevyčetla,“ prozrazuje rybář.
Průběžně se zdraví s ostatními rybáři, kteří procházejí kolem a zadívá se pro jistotu i směrem k udici, zda mu neberou.
„Rybaření má rozhodně něco do sebe. Pořád mám nějaké koníčky, zajímá mě, co se děje ve světě. Mít zájmy člověku prospívá,“ uzavírá rybář.
