„Je to úchvatné řemeslo a sexy atmosféra. Takhle blízko sklářské peci a tavenému sklu jsem ještě nikdy nebyla," přiznala autorka mnoha historických i pohádkových knih.

Báječná je podle ní celá škola se všudypřítomnou tvůrčí náladou. Také rituál odlévání rukou známých osobností ji nadchl. I když… „Z otisku svých rukou jsem rozpačitá. Takovou poctu si nezasloužím. Možná měla škola počkat dvacet let a potom by se ukázalo," řekla skromně.

Kromě známé spisovatelky, jejíž ruce ze sodnodraselné skloviny obohatí školní galerii, účastníci sklářského sympozia skloňovali jméno, které bylo do poslední chvíle utajované. Petr Tichánek zde působil přes čtyřicet let jako učitel technologie a výtvarné výchovy. Za rozvoj a propagaci školy a moravského sklářství převzal výroční cenu nazvanou Krásenská stopa.

V polovině devadesátých let byl u toho, když se ze sklářského učiliště stala uměleckoprůmyslová škola.

„Najednou před námi seděli žáci, které sem nezavála náhoda. Před přijetím prošli náročnými talentovými zkouškami. Věděli, proč tady jsou a že se sklářskému oboru chtějí věnovat. Byla radost s nimi pracovat," vzpomíná jednasedmdesátiletý pedagog, jenž zde založil výtvarný ateliér.

Žáci v něm navrhují a realizují svá první díla z tvarovaného, leptaného a pískovaného skla.

Spolu s dalšími učiteli zavedl nové postupy spočívající ve foukání skleněných plastik do forem z neobvyklých materiálů, například z papíru a sádry. Klidu si nedopřál ani po odchodu do penze.

„Střepy, které se nehodily do nové vsázky a končily v odpadu, jsme dokázali využít pro tvorbu skleněných vitráží do oken a dveří i abstraktních obrazů," vypráví Tichánek.

Dvoudenní sympozium mělo bohatý program. Návštěvníci mohli sledovat šestici uměleckých sklářů při ateliérové tvorbě, poslechnout si přednášky o umění i jedinečném díle železnobrodských mistrů, kteří vyrábějí sedmitunový skleněný sarkofág pro dánskou královnu a prince. Pro zájemce byla otevřena školní huť s ukázkami foukání, broušení a vzorování skla i unikátní sbírka uměleckých prací zdejších studentů.

„Nejvíce mne obohatila setkání se studenty i absolventy naší školy, umělci, učiteli i zástupci firem. Každý jejich názor nebo zkušenost nabídl nový pohled na umělecké sklo i celý náš obor," míní učitel výtvarné přípravy Josef Divín.

JOSEF BENEŠ