Chovatel Petr Koláček o tom ví své. Péči o čistokrevné králíky se věnuje už třicet let.

Narodil se v Čeladné a vyrůstal v Hutisko – Solanci. V současné době žije v Rožnově pod Radhoštěm. Deset let byl předsedou Základní organizace českého svazu chovatelů Hutisko – Solanec a v současné době v ní vykonává funkci místopředsedy. Péče o králíky je pro něj relaxací.

K chovu ho přivedl otec

Jako dítě vyrůstající na vesnici se s králíky běžně setkával. To, že se pro něj stanou celoživotním koníčkem, tenkrát ještě netušil. K chovu ho jako šestnáctiletého přivedl jeho otec. „V té době sháněli v Hutisku – Solanci nové členy do svazu chovatelů, tak jsem se tam přihlásil,“ doplňuje zkušený chovatel. K tomuto koníčku měl však zpočátku vlažný vztah. Vše změnily první výstavy a soutěže. „To mě motivovalo. Probudilo se ve mě nadšení,“ uvádí úspěšný chovatel. Jeho prvním králíkem byl takzvaný Novozélandský bílý. Po pár letech se však rozhodl toto plemeno opustit. Zaujali jej totiž Stříbřití žlutí malí. Tuto rasu, která byla vyšlechtěna v Anglii a k nám se dostala přes Německo chová doposud.

Šampionkou se stala samice

Největším dosavadním úspěchem Petra Koláčka je první místo na mistrovství Evropy v Nitře. To se konalo na konci listopadu. „Úspěch na soutěži bylo milé překvapení,“ komentuje své vítězství Koláček. Na výstavu vzal čtyři své nejlepší králíky. Tři samice a jednoho samce. Jedna z těchto samic navíc získala titul šampión.

O titul mistra Evropy v Nitře bojovali vášniví chovatelé

už po šestadvacáté. Nejlepší králíky vybírala mezinárodní komise. Počet přihlášených chovatelů v jednotlivých plemenech omezen nebyl. V kategorii stříbřitých králíků se o titul utkalo přibližně šedesát vystavovatelů s celkovým počtem dvě stě králíků.

„Účastníci si nemohou dovolit ztratit jediný bod. Na takových výstavách je i půl bodu rozhodující,“ vysvětluje úspěšný chovatel.

Petru Koláčkovi se podařilo získat tři sta osmdesátých šest a půl bodu. Z toho jeho nejlepší králík získal devadesát sedm a půl bodu. „Hodnotí se například váha, tvar těla, kvalita srsti,“ doplňuje.

Pro samce si jel až do Německa

Ročně odchová až sedmdesát králíků. Z těch pak pečlivě vybírá ty, kteří nejlépe splňují králičí parametry krásy. „Důležitou roly hraje také jejich stáří. Na soutěže se většinou vozí samečci, kteří mají dva až tři roky a samičky tak do roku a půl. Ale ani starší králíci nejsou výjimkou,“ dodává.

Snahou každého vášnivého králičího chovatele je vyšlechtit ideálního jedince. Podle Petra Koláčka to však není vůbec jednoduché. „Hlavní je sehnat kvalitního samce. Pro toho svého jsem si jel až do Německa,“ objasňuje.

Důkazem, že cesta do Německa nebyla zbytečná je to, že potomci tohoto samce lépe odpovídají učebnicovým tabulkám. „Podařilo se mi tak zlepšit tvar a typ. To však neznamená, že všichni potomci takového samce budou vždy stejně dobře geneticky vybavení,“ vysvětluje.

Stejně jako u jiných zvířat také mezi chovateli králíků existují trendy. Zatímco dříve bylo v okrese Vsetín hodně zakrslých králíků, v současnosti se těší popularitě Burgunské plemeno.

Občas se také podaří vyšlechtit některý nový druh. Ten se pak musí nejprve objevit na výstavách národního charakteru. „Teprve po splnění určitých podmínek je zařazený do vzorníku,“ uvádí Koláček.

Ale ani ti králíci, kteří neodpovídají současnému ideálu králičí krásy, si nemusí zoufat. Svými dovednostmi se mohou pochlubit v jiné disciplíně. „Při velkých výstavách se někdy vyskytuje soutěž králičí hop. Pro vycvičená zvířata je připravena dráha, na které mohou předvést, co umí,“ potvrzuje sympatický muž.

Důležitá je správná péče

Úspěchu v soutěži však předchází dlouhá příprava. Petr Koláček přiznává, že vedle zaměstnání a péčí o králíky mu na jiné aktivity nezbývá čas. „Už to není koníček, už je to kůň,“ komentuje situaci chovatel. Kromě shánění nových králíků, zajišťování potravy a čištění kotců musí Petr Koláček dbát také na zdraví svých králíků. Stejně jako u jiných zvířat i mezi králíky se vyskytuje hodně nemocí. Například králičí mor nebo mnohem častější kokcidióza. „Králíci jsou hodně citlivý na střevní nemoci. Nechávám je proto očkovat,“ doplňuje starostlivý chovatel.

Kromě nemocí musí chovatelé počítat i s dalšími problémy.

„Jednou jsem koupil králíky, kteří byli geneticky zdegenerovaní, nebylo možné odchovat mladé,“ potvrzuje Koláček.

Právě na nemoci králíků se podle něj často vymlouvají ti, kteří nechtějí králíky chovat. „Přitom se stačí o králíky správně starat. Udržovat je v čistotě a zajistit jim kvalitní stravu. Kvůli nedostatku chovatelů se teď dováží hrozně nekvalitní králičí maso z Číny,“ domnívá se.

Ke svému koníčku se tak alespoň snaží vést svou rodinu. Synovy například pomáhá s chovem činčil.

Králíkům jména nedávám

Úspěchem v Nitře pro Petra Koláčka zdaleka nic nekončí. Naopak, pomalu se připravuje na další výstavy. „Každoročně se konají v okrese Vsetín. Příští rok se pořádá také krajská výstava a další,“ dodává.

Jednotlivá zvířata však od sebe odlišit dokáže. „Poznám je od oka, vždyť je vídám denně,“ dodává. A pokud by bylo nejhůř, tak mají pro identifikaci králíci umístěnou v uchu tetovací značku. Na ní je mimo jiné uveden měsíc a rok jejich narození.

Přestože s nimi tráví tolik času, jména svým králíkům nedává. „Hůř by se mi s nimi loučilo, až nastane čas,“ objasňuje.