Slavila pět let od doby, kdy po jejích dvě stě třinácti schodech vystoupali na vyhlídkovou plošinu ve výšce pětatřiceti metrů první turisté.

Byl jsem tehdy u toho. Dobře si pamatuji, jaké počasí při otevření rozhledny vládlo. Bylo v podstatě stejné jako uplynulou neděli. Ani déšť ale turisty neodradil.

Když jsem přišel v neděli k vyhlídkové věži, vše nejdříve nasvědčovalo tomu, že oslavit páté narozeniny Vartovny mnoho lidí zřejmě nepřijde. „Co vás sem vede? Počasí je, že by psa ven nevyhnal," vítají mě s prochladlým úsměvem manželé Libor a Pavla Ševčíkovi z Vizovic.

Také oni si mysleli, že o moc víc se nás na kopci nad Seninkou neobjeví. Naštěstí jsme se mýlili. Navzdory slotě začínají přicházet další a další turisté. Stezkami od Syrákova, od Liptálu i od Seninky. A s nimi se dostavuje i typická a pověstná valašská pohostinnost. „Pojďte si dát s námi něco pro zahřátí," zvou mě skupinky turistů.

Když říkám, že jsem v práci a navíc řídím, dívají se na mě s lítostí. „Tak to máte blbé. Ale i tak, na zdraví," připíjejí si i beze mě deštěm zmáčení lidé po trnkách vonící čirou tekutinou.

Ročně navštíví rozhlednu až 8 tisíc turistů. Počasí oslavám nepřálo

Je těžké odolat. Zvlášť v tomto krajně nepříznivém počasí. Když se ale deštěm zmáčený a silným větrem ošlehaný vracím z výstupu na vrchol rozhledny, zachraňují mě organizátoři setkání ze Seninky.

K rozhledně totiž vyvezli várnice s horkým čajem. „Pojďte. To je obyčejný čaj bez přísad valašského penicilinu. Ani nápoj námořníků v něm není," volá na mě Dagmar Zimková, která se spolu s dalšími postarala o to, aby na Vartovně nikdo neprochladl.

Valašská Eiffelovka za svou pětiletou existenci prokázala, že rozhodnutí postavit ji bylo správné. Vždyť na 37 metrů vysokou rozhlednu, stojící v nadmořské výšce 651 metr, vystoupaly již tisíce lidí. „Ročně jich je asi osm tisíc," informuje mě Marie Řezníčková, bývalá starostka Seninky a žena, která má jeden z největších podílů na tom, že věž na kopci v Senince nazvaném Vartovna stojí.

Klikni na obrázek