Do místnosti vchází mladá žena v cikánském kroji. Usmívá se, zdraví se s návštěvníky a nahlíží do svých poznámek. Veronika Kačová přišla do budovy krásenské radnice vyprávět o romské hudbě a historii. „Beseda je součástí projektu Nového Jičína, ve kterém veřejnosti a školákům přibližuji romskou historii a kulturu," vysvětluje třiadvacetiletá žena.

Jednotlivé přednášky pro školáky zpestřuje například diktátem romského jazyka nebo pěveckými a tanečními dílnami. Překvapilo ji, že děti často slyší o romské historii a tradicích poprvé. „Netušily například, že existuje romská vlajka, hymna či neznaly původ Romů," upřesňuje bývalá žačka Idy Kelarové.

Domnívá se proto, že školy by měly historii a kulturu Romů zahrnout do osnov. „Vždyť tato historie je tak bohatá. Nejen Romové by měli znát původ, zvyky a tradice romského národa," myslí si Veronika Kačová.

Jednotlivé besedy provází Veronika zpěvem a tancem. Pochází z muzikantské rodiny a zpěvu se věnuje od dětství. Je členkou pěveckého a tanečního souboru Cikne Čhave a v září plánuje vydat nové CD. Hudba pro ni mnoho znamená. Často v ní hledá útěchu. „Spousta romských písní je založena na modlitbě k Bohu. Proto každý Rom zpívá, vyznává Bohu svá trápení, zklamání, prosby," upřesňuje zpěvačka.

Prostřednictvím besed se snaží nejenom veřejnost a školáky informovat, ale také přispět k vyvracení předsudků. „Štve mě, že si nás lidé zaškatulkovali a smýšlejí o Romech jen negativně. Myslím si, že právě hudba je to, co všechny lidi spojuje, a to bez rozdílů věku, národnosti či pohlaví. Hudba by měla být součástí každého člověka. Bez ní je život chudý," uzavírá Veronika.

Autor: Lenka Orálková