Právě tehdy jednadvacetiletá Eva Babovcová, dnes Lambertová, revoluční nasazení takřka nepřežila. Nedostatkem spánku i napětím z neustálého schovávání před Veřejnou bezpečností se nakonec zhroutila a skončila ve vsetínské nemocnici. Dnes šestačtyřicetiletá žena vzpomíná na tehdejší dobu s temperamentem jí vlastním.

„Na Vsetíně jsme se skrývali v divadle Kohútek. Bylo to docela maso. Kolikrát nás po tmě někam odvezli, abychom nevěděli, kde jsme. Tam jsme přespali a jeli dál," vzpomíná na dramatické okamžiky Eva Lambertová. V Praze tehdy studovala třetím rokem ČVUT na fakultě elektrotechnické. „Když jsme jezdili s letáky v okolí Prahy, tak jsme párkrát i schytali facky. Říkali nám, že jsme fracci, kteří si neváží, že mohou studovat a že rozvracíme republiku," směje se dnes pamětnice.

K záležitosti svého tehdejšího kolapsu říká pragmaticky: „Nespala jsem kolik dní, úplně jsem zkolabovala. Sanitka mě odvezla do špitálu."

Období sametových dní bylo náročné také pro její rodiče. „Tatínek měl problémy s režimem od osmašedesátého roku. Když viděli, jak vláčím kabely s letáky, hodně se báli. Bylo to pro rodiče krušné období," říká dnes úspěšná finanční poradkyně.

Vzpomíná také na svého tehdejšího parťáka Josefa Bajzu. „Pepa byl starší. Jezdili jsme spolu. Škoda že na něj nemám žádný kontakt. Zavzpomínali bychom," dodává.