Reportér Valašského deníku popisuje své pocity z letu nad oblastí Kohútka – Portáš

Ještě než s dalším pasažérem Danem Václavkem nasedáme, vyslechneme si krátkou instruktáž. „Všechny volné předměty, včetně krytek od fotoaparátů, musí pryč,“ upozorňuje důrazně pilot František Králík ze společnosti DAF, která helikoptéru provozuje. „Pokud by nějaká věc opustila kabinu a narazila do zadní vrtule, byl by to průšvih,“ vysvětlil.

Michal Sobek, jenž s pilotem přiletěl ze Zlína, mi už dříve prozradil, že si budu moct vyzkoušet let bez dveří. To kvůli kvalitnějším záběrům. Raději si tedy půjčuji bundu od jednoho z přihlížejících, nahoře je prý pořádná zima.

Zakrátko už motor burácí a dvoulistá vrtule, vydávající typický klapavý zvuk, nás zvedá do výšky. Z pohledu na podzimem obarvené hory jsme nadšení. Ze severní strany nejprve míjíme hotel Portáš, který z výšky vypadá jako dětská stavebnice.

Jen lituji, že slunce už je hodně nízko nad horizontem: svítí tak ostře, že při letu západním směrem jsme téměř oslepení. Zato perspektiva, která se nám otevírá na druhé straně, až vyráží dech.

Hory působí neobyčejně plasticky. V oparu rozpoznávám Malou Fatru, dobře čitelné jsou Vsetínské vrchy i masív Radhoště.

Ve druhém kole zvětšujeme akční rádius a míříme více na západ k protějšímu vrcholu. Ten, posetý chatami, nad nimiž se jako hrad tyčí hotel Kohútka, přímo zářil teplými barvami zapadajícího slunce.

Přelétáme nad Javorkou a stanicí Horské služby v sedle. Na levé straně se ještě na krátko vynořuje chata Spartak, a pak už se těsně nad vrcholky stromů vracíme k vyvýšenině nad Portášem.

Helikoptéra dosedá jen pár metrů od stolu, u něhož hoduje parta překvapených slovenských radioamatérů. Ti si totiž pod širým nebem uspořádali narozeninovou párty a oslavenec Dušan Adamec nás hned pozval ke stolu.

Jeho kamarádi v žertu tvrdili, že vrtulník mu jako atrakci poslali k narozeninám, což vzbudilo všeobecné veselí.

Příjemný podvečer jsme tak zakončili šampaňským a sbíráním papírových tácků, které odfoukla startující helikoptéra.