Řemeslo má zlaté dno. Mladí se ale do učňovských oborů nehrnou.

Klempíře na chalupu sehnal Tomáš Přikryl jen po známosti. „Jinak by ani nepřijel. A sehnat kominíka to je tady taky umění,“ posteskl si Přikryl.
Své o tom ví i Dušan Ostrčil z Lužné.

„Já si sám nevyměním ani vodovodní kohoutek. Na baráku neustále potřebujete tesaře, klempíře, zámečníka nebo vodaře. Sehnat je, to je na několik měsíců,“ popsal své zkušenosti Ostrčil.

Důležitou roli hraje kvalita, rychlost a spolehlivost řemeslníků.

„Jednoho stolaře jsem dlouho uháněl. A teď se dozvídám z různých stran, že jen bere zálohy a pak už nebere telefony,“ doplnil Ostrčil.
„Možná by nebylo špatné, ty poctivé, rychlé a spolehlivé řemeslníky zveřejnit. Jenomže, pak by měli té práce víc, nestíhali by a přiřadili by se k těm slibotechnám, které by zasloužily zveřejnit taky,“ zamyslel se Dušan Ostrčil.

Nejen soukromé osoby, ale i větší instituce naráží na potíže se sháněním řemeslníků. „Staří jsou v důchodu a mladí se do těžké práce ani do podnikání nehrnou,“ konstatuje technik správy majetku Jan Volčík ze vsetínské radnice.
Sehnat v sezonu řemeslníky je problém.

„Momentálně nám zatéká do kina. Kdyby to nebylo po známosti, střecha není opravená dodnes,“ krčil rameny Volčík. Podle něj mají velké firmy svůj harmonogram a na drobné opravy neslyší.

Živnostník Ondřej Růžička se živí zedničinou. Práce je dost, ale většina drobných řemeslníků dělá pro větší firmy a na drobnější zakázky soukromých osob nezbývá čas.

„Pro mě je finančně výhodnější udělat velkou tělocvičnu, než pracovat na malé koupelně v paneláku,“ vysvětlil Růžička.
Upozornil, že zedníků je moc, ale kvalita rozdílná.

„Kdyby všichni dělali za stejné peníze a mělo by se vybírat jen podle kvality práce, polovina vypadne,“ dodal Růžička. Navíc je problém sehnat i v letních měsících pomocníky. Mladí, nebo studenti těžkou práci dělat nechtějí.

Špatná polistopadová výchova mládeže je podle bývalého mistra odborných předmětů Jiřího Růžičky důvodem nezájmu o řemesla.

„Od revoluce do mladých klavírujeme, aby se drželi počítačů a kanceláří. Teď se nám to vrátilo,“ vysvětlil Růžička.
Navíc podle něj učiliště přijímají kdejakého učně.

„Za peníze v Praze dům. A úroveň klesá,“ posteskl si někdejší zednický mistr Jiří Růžička.

Josef Slovák, který je ředitelem jednoho z největších učilišť v regionu Středního odborného učiliště Josefa Sousedíka, vidí jako problém obrovskou konkurenci škol a špatný systém. „Neexistují absolutně žádná pravidla na přijímání žáků. Školy se soustředí jen na tu korunu, kterou dostanou na učně,“ řekl Slovák, podle nějž to ředitelé dělají naprosto obchodně.

Řešení na učilišti Josefa Sousedíka našli v rakouském vzoru. „Tam každý učeň ví, do které firmy nastoupí. Učí se pro firmu, která podporuje prospěchová stipendia a praxi,“ vysvětlil Slovák s tím, že legislativně to u nás není úplně zakotvené.

Řečeno slovy Jana Wericha: na odbornou práci mají být odborníci. Dokud se ale nezmění systém ve školství a řemeslníci půjdou jen po velkých rybách, budeme muset sami přiložit ruku k dílu.